Ty poslyš, to už je všechno pryč... Díl 1. "Děda Lojza"
přidal: Miloš (11. 6. 2007)
Vozka má s motocyklem již své zkušenosti, vlastnil Terrota s převodem
na zadní kolo klínovým řemenem, když jej táta požádal zda by s ním
jel do vzdálenější vesnice vyřídit důležitý vzkaz, v kopci seskočil
a tátu tlačil, řemen se prokluzoval, ale kopec vyjeli. "Dobře to tahá do kopce"
liboval si otec, "no, ale já jsem celý zpocený"...
Ten půllitr, to by bylo něco. Vratkým krokem se dopotácí domů, žena
v požehnaném stavu ho ukládá do postele, aby zas snad nešel spát
v botách jako minule. Ani mu nenadává, za tu dobu, co jsou spolu ví, že je
to zbytečné.
Další dny, co Lojza jezdí na statku s koňmi, stále myslí na půllitra, to by bylo
něco. Doma po dvorku běhají jejich dvě holčičky, další dítě je v očekávání,
tentokrát to snad už bude kluk. Nějaké peníze mají našetřené, však jich bude
třeba, koupit výbavu, pleny, manželka bude doma, tak každá koruna dobrá.
Chovají králiky, slepice, husy, tak nebude zle. Lojza s myšlenkou na motocykl
chodí do statku, do hospody a domů, je celý posedlý. V noci, když to na Anežku
přišlo, musel běžet dolů do vsi, vzbudit sousedy a zavolat sanitu, která rodičku
odveze do porodnice, celý udýchaný a v hlavě "kdybych měl motocykl, to
bych tam byl hned, takhle to třeba ani nestihnou"...
Anežka v porodnici, Lojza počítá našetřené peníze. " No, skoro by to stačilo,
snad by mě Joska dolení půjčil, však mu vrátím". Joska je dříč, nic si nekoupí,
půjčit nechce, nakonec však v hospodě po třetím rumu vede Lojzu k sobě
a z popelníku pod kamnama vytahuje hrst bankovek.
Lojza cestou do města míjí rychlým krokem každou hospodu, ví jakou má
slabost, touha po půllitru, tentokrát však touha po OHC je větší než sedět s
kamarády v hospodě. Mašina má krásný bublavý zvuk, přijíždí domů, chlapi
s úžasem v očích prohlíží stroj, je to nádhera.
Telegram z porodnice Lojzu vrací do reality, musí naproti Anežce s miminkem,
další holčička. Doma není ani chleba, peníze pryč, o dluhu naštěstí Anežka
ještě neví, tak zařízne dvě husy, aby bylo za co nakoupit. Lojza je zklamaný,
tolik chtěl kluka, pendluje mezi statkem a hospodou, jezdí na motorce, už ho
dvakrát zalehla, je hrozně těžká. V hospodě u piva si stěžuje, co se s tou
mrchou nadře, Ota mu nabízí výměnu, má pěknou kejvačku, dvaapůlu,
dva velký rumy na uzavřený obchod a každý už odjíždí na jiné motorce...
Několik let uběhlo, spoustu piva a rumu za tu dobu Lojza vypil,
ale i ta kejvačka časem jako by ztěžkla, no co, vyměnil ji za pařeza.
Copak o to, ten byl jako pírko, stavěl si však hlavu a nechtěl chytat,
co se Lojza s ním naběhal, občas ho i hodil do příkopu a došel pěšky.
Tonda se nabízí, že by ho jako opravil, "Ale což, stejně s ním jenom
běhám". Již se zdá že bude vše pořádku, Lojza však nemá na opravu, tak
se nakonec s Tondou domluvil, že mu za něj dá dvě včelstva. Včely doma
ještě nemají, Anežka bude mít jistě radost, bude medu pro všechny. Tak
se stalo, že dodnes mají vzadu na zahradě úly, Anežka chodí na včelařské
schůze, dnes je už prababičkou, a zásobuje medem celou rodinu. A dědek?
Ten má již své vypito, tak babce pomáhá se stáčením medu a vnuky
moralizuje, jak je špatné chodit do hospody, pít pivo a kořalku.
Tak mu musím ještě jednu radost udělat a na tu Šumavu zajet na pérákovi,
vím jak se dědovi rozzáří očka až spatří ten krásný stroj z jeho mládí...
"Ty poslyš, to už je všechno pryč"
V Turnově 9.6.2007 Jindřich Drahoňovský