Samozřejmě to nedělám nezjištně, tak si dělám pomyšlení, že po obědě by to šlo, tím myslím tu projížďku na motocyklu, no, je to ze mě cítit, moje Myška mě zná moc dobře. Taky mě natahuje, stále nevím co si na mě vymyslí abych jen tak neodfrčel a v tom je tady krmítko na ptáky."Hele víš co? Přidělej mě to krmítko na ptáky na zahradě na kůl a pak si jeď kam chceš."

Polévka na stole, já přemýšlím jak splnit úkol, dyť je to jak Popelka, když má sbírat hrách a holoubci ty jsou v pr., neboť mě, nepomůže nikdo. Den je již krátký, kde seženu kůl, kdy ho zakopu, jak na to přidělám budku a jak to udělám aby s tím byla spokojená? Po obědě lezu do kůlny, mám štěstí našel jsem pěkný zbytek trámku i vrták do země na sloupky, kůl zasazen, čtyři kousky plechu, přišroubuji budku, trámek ještě z pilnosti natírám, výsledek dokonalý.

Mám vyhráno, jdu se obléci do kůže a jeduuuu. Projížďka supr, to třeba bude zas jiná kapitola. Tak už jsem doma, děláme si kávu, upekla moc dobrý štrúdl s oříškama, koukáme na tu budku na ptáky a: "Hele mě ta budka tam připadá jako pěst na oko, sundáme ji a dáš ji zas na půdu."

/Jindřich Drahoňovský/