www.PRACKOV.com

Zašlé vsi Jichostřeby a Zásadka u Prackova - část 5
přidal: Miloš (20. 2. 2006)

Podle Ladislava Šourka v časopise Od Ještěda k Troskám - č.3-4/1999, 5-6/1999 a 1-2/2000, upravil František Mlejnek st.

My se ale opět vrátíme k Zásadí - Zásadce. Z Prackova se vydáme do kotlinky nad vesnicí a na „Vzdychánek“. Asi 300 metrů nad vsí kříží náš směr již zmíněná cesta Formanka (Příchodník). Tuto cestu přejdeme a po louce pokračujeme vzhůru do kopce. Po dalších asi 200 metrech přijdeme do mělké kotlinky, která je z jedné strany tvořena jižním úbočím Hamštejnského hřbetu a z druhé strany úbočím hory Kozákov, které zde vybíhá k jihu.

Na okraji nalézáme známou studánku. O něco výše ve svahu jsou zbytky terasy, kde kdysi zřejmě stávalo nějaké stavení. Je zde možné nalézt i zbytky starých cest. Na vrcholu hřbetu jsou ještě další prameniště, voda tady je, ale mlýniště? Mlýn snad jedině větrný...!

Půjdeme-li po stezce ze sedla ke Kozákovu, uvidíme po chvíli u cesty skruže - další studna. Nad ní vpravo od cesty stávala pravděpodobně ještě jiná další stavení.

Na severní straně Hamštejnského hřbetu (nad Záhořím)  asi 20-30 m nad ohybem silnice vedoucí ze Záhoří na vrchol Kozákova - je v louce znatelná plochá vyvýšenina. Snad zde kdysi také něco stávalo? Kdo ví? Snad na lidovém podání pana Josefa Mlejnka z Loktuš čp. 1 je něco skutečné pravdy?

Takže Zásadí nebo Zásadku, jak říkají v Záhoří, už máme. Vyskytla se nám však další záhada: Kde byl mlýn?

Dost však již bylo záhad! Pozorný čtenář si už určitě povšiml v textu o Zásadách různých nesrovnalostí a zřejmě již tuší, jak se celá věc má. Klíč k celému problému je ve výkladu slova „Zásada“. Toto slovo pravděpodobně neznamenalo jedno určité místo, ale celý prostor, který byl vymezen  zasazenými mezníky . 

Mohl to být prostor dost rozlehlý, jeho plocha ale nebyla ničím dána. Smysl tohoto slova je možné také přirovnat ke smyslu slova zahrada nebo ohrada, což je také nějaký prostor bez určitého rozměru.

Osídlení takového prostoru mohlo být na více místech, ale všichni obyvatelé byli přece ze „Zásady“ nebo „zásadští“. Takhle to bylo asi i na Kozákově.  V jakémsi prostoru, vymezeném mezníky, vzniklo dvojí osídlení. Jedna část, ta u Prackova, se nakonec ocitla v majetku panství rotštejnského a později hruboskalského a měla mlýniště.

V „Urbáři hruboskalském z roku 1602“ je Zásada uvedena spolu s Vescem, Prackovem a dalšími vesnicemi ke klokočské rychtě. Jsou zde uvedeni čtyři „osedlí“.

Druhá část nebo druhá ves byla na hřebeni a patřila k rychtě Záhoří a tedy k panství Malá Skála a Hrubý Rohozec. Toto potvrzuje i Justin Prášek v „Dějinách města Turnova“, kde uvádí zmínku o „Urbáři maloskalském Karla Vartemberka z roku 1608“. Tam je ve výčtu vsí, připadajících k panství Hrubý Rohozec a k rychtě Záhořské, Zásadka uvedena. O stranu dále je v Zásadce uveden jeden „osedlý“.

Tyto indicie se shodují se dříve uvedenými údaji Františka Mizery. O něm je však známo, že Urbář Karla Vartemberka studoval, takže obojí je asi z jednoho zdroje. Po 24. dubnu 1623, kdy měly obě Zásady (Zásadky, Zásadí) společného majitele - Albrechta z Valdštejna, horní část úplně zanikla.

Podle Ladislava Šourka a podle Kroniky rodiny Mlejnkovy upravil František Mlejnek senior