www.PRACKOV.com

Zajímavosti z Loktušské kroniky - 11
přidal: Miloš (20. 2. 2006)

Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.

8. 5. 1945

V poledne svrhlo neznámé letadlo pumu na nádraží.

9. 5. 1945

První den světového míru - na Pyrámu byl odzbrojen první německý voják. Na turnovském náměstí se zvětšují hloučky lidí. Dopoledne byli voláni všichni čeští důstojníci, kteří šli později převzít kasárna a  odzbrojit německou posádku. Kolem Pyrámu táhly kolony německých vojsk, které zde byly odzbrojovány.

V půl 12. hod. byla odzbrojena silná německá stráž u spořitelny. Těsně po poledni německý hloubkový letec ostřeloval naše stráže u Pyrámu. Bylo tu dosti zraněných, většinou však Němců. Asi ve dvě hodiny odpoledne se vrátil do města zpod Kozákova Národní výbor v čele s Jaroslavem Peterou a ujal se na radnici vedení. (Dříve se členové ONV skrývali v budově Obecné školy ve Vesci u řídícího učitele Šrámka.)

Na náměstí se objevila první zabavená německá auta. Němečtí hloubkoví letci po celé odpoledne ostřelovali město a na vilku u kasáren svrhli pumu. Ve čtvrt na jedenáct přijely na náměstí první sovětské tanky a obrněná děla. Turnovští je v hojném počtu vítali. 

10. 5. 1945

Projíždějí nové a nové oddíly Rudé armády. Všichni občané jásali, sovětské vojáky objímali a plakali radostí nad novou svobodou. Na nárožích se objevily vyhlášky o mobilizaci odvodních ročníků 1929 - 1937. Městem procházejí stále oddíly zajatců, partyzánů a uprchlíků všech národností: Němci, Češi, Rusové, Poláci, Maďaři, Rakušané, Francouzi.

Ve 2 hod. odpoledne odjela čsl. armáda k obsazení Liberce. Ve městě je rušno. Stálé volání, hlas z rádia. Radost z obnovené svobody každému září z očí. Občané jsou v tisícihlavých zástupech na náměstí a stále vítají Rudou armádu - Osvoboditelku. Jsou to nezapomenutelné chvíle. Z města i z venkova přichází mnoho krojovaných dívek. K večeru bylo vydáno první slavnostní číslo „Pojizerských listů“. Podle nařízení přestává být říšská marka na československém území od 10. května zákonným platidlem. 

11. 5. 1945

Oddíly německých zajatců přicházející z okolí se neustále zvětšují. Jejich soustředění bylo u „Panské“ cihelny a na hřišti SK. Zde jich bylo přes 6 000. Příslušníci jiných národů (mimo Němců) byli odesíláni do svých zemí. Městem procházejí utečenci z koncentračních táborů, na nichž je zřetelně vidět utrpení prožitých hrozných časů. O ně pečuje stanice Červeného kříže, vedená MUDr. Jiřím Šolcem a jeho manželkou v jejich lékařských ordinacích. Kolem města dosud není bezpečno. Do Prahy už začaly jezdit vlaky a to zatím dvakrát denně. Jezdit se smí pouze na povolení Národního výboru. 

12. 5. 1945

Ve městě je od časných hodin stále rušno. Z mobilizovaných vojínů se utvářejí pochodové roty, které půjdou zajistit pořádek do severních Čech. Z koncentračního tábora v Terezíně se vrátilo několik Turnováků. Pošta zahájila opět provoz. Přicházejí již dopisy, razítkované jen českým razítkem. Noviny došlé z Prahy přinášejí zprávy o návratu československé vlády z Košic do Prahy. 

13. 5. 1945

V kostele Panny Marie byla sloužena za veliké účasti lidu děkovná mírová mše. Z Turnova odešel veliký transport 9 000 německých zajatců směrem na Liberec. Doprovázely jej hlídky dobrovolců, vojska a čtyři sovětské tanky.

14. 5. 1945

Turnov i jeho okolí se pozvolna uklidňuje. Práce v úřadech, obchodech i dílnách byla opět zahájena. K večeru došlo kolem města k několika přestřelkám. Další pochodové útvary odjely na Liberec. 

15. 5. 1945

V Mikulášském kostele bylo slouženo requiem za padlé bojovníky, kteří v bojích v Turnově položili své životy. Také v Turnově bylo provedeno zajištění několika osob, které za okupace spolupracovaly (kolaborovaly) s Němci.

16. 5. 1945

Časně ráno odjelo z Turnova mnoho obyvatelstva do Prahy, aby se účastnilo uvítání prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše, který se dnes vrací ze sedmileté emigrace na svůj Hrad do Prahy.

Tolik tedy o květnových událostech roku 1945 v Turnově a v blízkém okolí. Naši obec Loktuše na štěstí nepostihly v revoluci ani ve válce žádné větší ztráty na lidských životech, ani hmotné škody, které by stály za zmínku. Dobu okupace i celou květnovou revoluci jsme přežili celkem bez větších pohrom, i když uskrovňovat jsme se museli všichni a tíhu válečného hospodářství pocítil snad každý člověk.

Dva životy si však válka přece jen u nás vyžádala, a to je 1 % obyvatel. Našeho osvobození se nedočkal francouzský legionář z první světové války, nadšený Sokol František Pozdníček. Za svou ilegální vlasteneckou činnost padl do spárů nacistů a dne 25. února 1943 byl umučen v německé věznici v Kartouzích. Také jeho manželka Františka Pozdníčková podlehla později utrpení, která přestála v koncentračním táboře ve Svatobořicích. František Pozdníček byl rodákem z Loktuš čp. 24. Poslední dobou bydlel ve Vysokém nad Jizerou, kde byl berním úředníkem.

Druhým padlým, který se nedočkal osvobození vlasti, je Václav Kořínek z čp. 35. Jako příslušník bývalého vládního vojska byl odvelen do Itálie, kde měl s ostatními bojovat proti spojencům. Václav však věděl, jaká je jeho vlastenecká povinnost. Při první příležitosti se snažil přeběhnout na stranu spojenců nebo mezi partyzány. Při pokusu o zběhnutí jej však zasáhla střela, kterou vypálil... Kdo? To se už nikdo nikdy nedozví. A tak položil i jeden Loktušák život za vlast v daleké cizině, ve slunné Itálii.

Dne 17. května byla vyhlášena mobilizace dvanácti ročníků zálohy. První záložníci v nové republice nastupují ke svým útvarům, aby zajistili hranice nového státu a zabezpečili klid a pořádek uvnitř země. Od nás nastoupili vojenskou službu: Josef Buriánek z čp. 20, Josef Hejduk z čp. 31, bratři Pelcové z čp. 41 a Josef Kočí z čp. 52.

Koncem května začalo zajišťování zrádců a kolaborantů. To jsou ti, kteří dobrovolně a ze svého přesvědčení a vůle pomáhali Němcům, nebo s nimi sympatizovali. Naše vesnice však má svůj štít čistý. Nebyli u nás udavači ani zrádci.

V neděli 10. června 1945 se konala ve Vesci veliká mírová slavnost. Ze Smrčí odebral se krojovaný průvod k vesecké sokolovně, kde ke shromážděnému obyvatelstvu celého Podkozákovska promluvil z balkonu sokolovny místopředseda ONV farář Pavel Glos. Potom přednesla M. Glosová báseň svého otce „Osvobozené vlasti“. Nato se ujal slova štábní kapitán František Svárovský z Turnova. Po proslovech byla slavnost v sokolovně, která měla na pořadu koncert vesecké dechové hudby a řadu recitací a básní. Poznámka k tomuto článku, zaslaná autorům www.prackov.com jedním z našich čtenářů: Vnuk Pavla Glose Jaroslav Dostálík upozornil v r. 2007, že se jednalo ne o Marii Glosovou, ale o její mladší sestru Blahoslavu Glosovou, nejmladší z dětí Pavla Glose.

V neděli 1. července se konala v Bělé národní slavnost na paměť obnovení Československé republiky. Po průvodu, který vyšel z Bukoviny odbývala se samotná veselá slavnost na louce za hostincem pana Vítka. Slavnostním řečníkem byl předseda ONV v Turnově Jaroslav Petera.

Dne 4. července promluvil k četnému občanstvu nejen z Loktuš, ale i ze širokého okolí, bývalý politický vězeň, učitel Pravoslav Svoboda z Turnova. V sále na Špici měl přednášku na téma „Buchenwald - hora smrti“. Sám učitel Svoboda se po skončení války vrátil z tohoto koncentračního tábora  v Německu. Jeho přednáška měla veliký ohlas a zanechala v myslích všech přítomných hluboké dojmy nad utrpením našich vlastenců v německých koncentračních táborech.

Tolik jsem jako kronikář považoval za potřebné zapsat příštím generacím o tom, co jsme my prožívali ve svém mládí a co nechceme, aby některá další generace musela prožít. Válečná léta a doba nacistické okupace poznamenaly naše životy, ale zato víme, jak je nutné vážit si svobody, demokracie a státní samostatnosti. Já věřím, že životy Vás všech budoucích nepoznají už takové doby, co jsme museli prožít my a naši rodiče.         

Připraveno podle Kroniky obce Loktuše a podle Rodinné kroniky Mlejnkovy z Vesce - Podháje.