Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.
Sokolské šibřinky (1948)
18. ledna 1948 uspořádal Sokol své první šibřinky. které se nadmíru vydařily. Účinkoval na nich známý taneční orchestr Jaroslava Maliny z Prahy, známý zejména z rozhlasových kabaretů v kavárně „Vltava“. Jako zpěváci spoluúčinkovali: Jožka Srbová, členka „Bajo-Tria“ a Milan Šamonil. Sál na Špici byl doslova nabit lidmi. Obě podloubí i jeviště, kde stály stoly, byly plné. Také taneční parket byl přeplněn, takže se nedalo dobře ani tančit. Hudba účinkovala na balkoně. Pro zpěváky byl připraven mikrofon, takže jejich zpěv byl do sálu přenášen třemi reproduktory. Orchestr osobně řídil prof. Jaroslav Malina. Účinkujícím se u nás velice líbilo a těšili se na nový zájezd k nám. Dekoraci k rázu šibřinek „Červená se malina“ ochotně a úplně zdarma namaloval čeledín od Vidunů z Vesce pan Václav Gregor. Orchestr zahájil šibřinky známou písničkou „Červená se malina jako z růže květ“, což bylo k danému rázu jako „ušité“.
Divadelní představení (1948)
Dne 15. února 1948 sehrál divadelní odbor Sokola druhou hru za svého působení. Bylo to selské drama z doby první světové války „Srdce jako kámen“, které podle románu Františka Šupky pro jeviště upravil František Mlejnek st. z čp. 25. Ve hře účinkovali: Josef Mlejnek z čp. 39, Františka Staňková z čp. 2, Josef Čepelík z čp. 28, Josef Ježek z čp. 16, Jitka Richtrová z Dubecka, Hana Vítová z čp. 47, Dáša Mlejnková z čp. 25, Olda Staněk z čp. 2, Karel Staněk z Dubecka, Marie Bakešová z čp. 29, Ivanka Zunová z Dubecka a František Mlejnek st. z čp. 25. Režii hry měl autor.
Hra byla početně navštívena, prodalo se celkem 430 vstupenek. Byla proto opakována v sobotu 21. února, už se slabší účastí. Zejména je nutno pochválit dobře nastudovanou úlohu Josefa Mlejnka z čp. 39, který se jí zhostil znamenitě. Hrál Jakuba Procházku, majitele statku. Dekoraci selské světnice opět ochotně zdarma namaloval pan Václav Gregor z Vesce. Čistý zisk ze hry byl 4 424 Kčs, z čehož pořadatelé věnovali místní radě osvětové na nové jeviště částku 2 200 Kčs.
Loktušská polka v rozhlase (1949)
„Loktušskou polku“ od Ladislava Huříka vysílal čsl. rozhlas v podání Huříkovy dechové hudby dne 24. ledna 1949. Jistě se potěšili všichni z Loktuš, i naši rodáci, kteří měli právě zapnuté rádio, kdy uslyšeli slova hlasatele: „A teď ještě jedna polka - tentokrát Loktušská od Ladislava Huříka“. A pak už se ozvaly veselé tóny naší polky.
Sokolské šibřinky (1949)
Dne 19. února pořádala sokolská jednota v sále na Špici svoje druhé šibřinky. Účinkovala na nich Sokolská dechová hudba z Prahy - Vršovic, řízená kapelníkem Ladislavem Huříkem. Měla silné obsazení - celkem 25 členů. Režie hudby i s dopravou činila l4 600 Kčs. Počasí bylo ucházející a účast na šibřinkách byla opět veliká. Celkově se i tyto šibřinky vydařily, až na to, že byly poměrně málo navštíveny maskami. Celkem bylo vybráno 31 400 Kčs.
Večer dobré pohody (1949)
Dne 17. prosince 1949 uspořádal soubor prof. Jaroslava Maliny z Prahy na pozvání Tělocvičné jednoty Sokol Loktuše v sále na Špici své kabaretní pásmo přiléhavě nazvané „Večer dobré pohody“. Účinkoval kromě jiných i známý tenorista Luděk Trevor a malý zpěvák Olda Paneš - sedmiletý, nejmladší veřejný zpěvák v republice. Ten si získal nejvíce sympatií občanů.
Nálada se pokazila, když zimní bouřka přerušila dodávku elektrického proudu a v sále nastala tma. Soubor chvíli hrál zpaměti potmě. Konec se dohrával za svitu reflektoru, který řidič odmontoval ze svého autobusu a zásoboval ho elektrickým proudem z autobaterie. Pomáhal mu při tom pan Zdeněk Vaníček z čp. 37.
I přes tuto nepříjemnou záležitost se celý program návštěvníkům velice líbil. Účast byla veliká. Soubor požádal o odměnu ve výši 13 000 Kčs, včetně dopravy.