Celá obec měla nejvíce obydlených domů v roce 1950 (125), nejméně v roce 1869 (84).

Dnešní místní část obce Mírová pod Kozákovem Vesec hraničí na severu s obcí Koberovy (místní části Koberovy a Hamštejn), která patří do okresu Jablonec nad Nisou. Východní část sousedí s obcemi Záhoří (místní části Dlouhý, Pipice, Záhoří) a Chuchelna (místní části Chuchelna a Komárov), jižní část sousedí s obcí Radostná pod Kozákovem (místní část Kozákov) a s místní části obce Mírové Loktušemi, západní část s obcemi Loučky a Klokočí.

Vesec má průměrnou nadmořskou výšku od 300 do 400 m. n. m. Leží v Kozákovském pásmu Krkonošského podhůří. Část Prackov dosahuje samotného vrcholu tohoto melafyrového vrchu (744,1 m. n. m.), jehož hřeben pokračuje k severozápadu, snižuje se do sedla Vzdychánek a znovu se mírně zvedá v Prackovský vrch (580 m. n. m.). Tento hřeben spadá jen mírně do údolí Jizery na severovýchod, zatímco vesecké údolí je relativně hluboké. Způsobuje to lužický zlom, který byl významným geologickým pochodem třetihor a způsobil kromě obnovené sopečné činnosti Kozákova hlavně vyzvednutí Kozákovského pásma oproti plošině, kde okraj křídového moře ve stejné době zanechal pískovcové usazeniny. Ty daly vzniknout skalním městům. Na jižním úbočí Kozákova v katastru Vesec a Loktuše najdeme v Proskálí pískovcové skály (horolezecké označení této lokality je Měsíční údolí), stejně jako v oblasti kozákovské Drábovny.

Údolím kolem Vesce protéká potok Stebeňka, který pramení pod Čertím kopečkem v Koberovech. Má řadu drobných levostranných přítoků, které odvodňují i výše položená místa Smrčí (Červenici) a Prackov. Naše Stebeňka se v Turnově vlévá z levého břehu do Jizery.

Působení vod a odlesňování strání nad Smrčím a Prackovem zapříčinily výraznou erozní činnost, takže půda prackovských a smrčských Vrchů se jen těžko hodila pro zemědělské využití, proto se dnes proměnila v rozsáhlá pastviště dobytka a louky. V převážné míře je tu půda opuková a jílovitá. Na některých místech, zvláště na Červenici, je půda zbarvena do červena přítomností železa. Železo obsahuje ve značné míře také voda, která pramení v Proskálí a odvádí se vodovodním potrubím přes Vesec a Klokočí až na Rozumov a do Záholic. V samotném Vesci a v dolením Smrčí je půda tvořena čtvrtohorními usazeninami, hnědozemí, využívaná k pěstování zemědělských plodin.

Vesec, Smrčí i Prackov patřívaly původně k rychtě klokočské (spolu ještě s Klokočím a Lochtušemi – do roku 1924 Lochtuš, Lochtuše z něm. Lochtusch, od roku 1924 nový název Loktuše, číslo množné, rod ženský). Katastrální obec Klokočí byla rozdělena v roce 1924 do tří samostatných obcí: Klokočí, Loktuše a Vesec.

1. července 1960 byla obec Vesec připojena do sloučené obce Mírové pod Kozákovem. Tuto obec tvoří bývalé samostatné obce: Bělá, Loučky Sekyrkovy, Loktuše a Vesec. Obec patří do okresu Semily, kraj Liberecký. Kdysi patřily všechny zmíněné obce do někdejšího okresu Turnov v Libereckém kraji.

Vesec

Samotný Vesec (369 m. n. m.) leží jihozápadně od Smrčí a Prackova v malebném podkozákovském údolí při státní silnici III. Třídy č. 282 z Rovenska pod Troskami do Železného Brodu. Byla tu v posledních třiceti letech postavena celá řada pěkných rodinných domů, byla opravena a zmodernizována budova školy, smíšená prodejna, sokolovna a další budovy. Vesec má vedle sokolovny pěkné sportovní hřiště, budovu pošty silnice je dnes široká s asfaltovým povrchem.

Místní silnice z Vesce do Prckova byla postavena ve válečných letech 1915 až 1916 jako nouzová práce pro místní nezaměstnané. Hlavní silnice ze Špice na Železný Brod byla postavena již v roce 1886. Před vybudováním této komunikace sloužila jako dopravní formanská cesta polní vozovka, která vedla z Lestkova od Kříže přes osadu Lochtuše, dále pak mezi poli jako Zelená cesta a Hluboký úvoz do Vesce. Pod stráněmi nad potokem směřovala na Koberovy a k Železnému Brodu. Jako zemědělská polní cesta pod stráněmi Fialníku se tato cesta používá dosud.

Na stráních mezi Vescem a Klokočím u cesty stojí malá zděná „kaplička“, jak ji nazývají místní občané. Jsou to boží muka, dnes již dávno bez soch. Založil je rolník Kudrnáč na svém pozemku asi kolem roku 1832. Tento sedlák tehdy hospodařil na gruntu čp. 5 ve Vesci. Kolem „kapličky“ se chodívalo pěšky přes Klokočí a Průchody do Turnova. Dnes tudy procházejí nejčastěji turisté po známé stezce z Turnova na Kozákov.

Smrčí

Smrčí (387 m. n. m.), dnes místní část obce Mírová pod Kozákovem, dříve samostatná osada, leží z větší části rovněž při nebo poblíž státní silnice č. 282.

Řada zdejších popisných čísel podobně jako ve Vesci během minulých let postupně zanikala. Byly to ponejvíce domy na Červenici, odkud se řada rodin po roce 1945 přestěhovala do pohraničí. Domky zůstaly buď opuštěny nebo dnes slouží jako chalupy pro obyvatele z měst. Většina jich však již byla zbourána (byly dřevěné), některé vyhořely a leží v sutinách, které pomalu zarůstají křovím a býlím, a tak se ztrácejí našim zrakům.

Prackov

Východním směrem od Vesce, již na samotném úpatí Kozákova, leží naše nejmenší vesnička Prackov (místní část obce). Má průměrnou nadmořskou výšku 495 metrů nad mořem. Jednotlivé domy nejsou pohromadě, ale jsou roztroušeny po okolních stráních. Některá čp. i tady zanikla, například 1, 3, 4, 14, 15, 16. Některé domy ještě stojí, ale nejsou obydleny trvale. Původní čp. 1 byl velký statek Votrubcův (Vodskalských) o výměře 190 korců zemědělské půdy a mnoho lesa (1 korec = asi 28 arů (!!!)). Mívali zde až 26 kusů dobytka a k tahu pár statných volů. Opuštěný statek nakonec koupila Okresní záložna hospodářská v Turnově a pak prodala panství hruboskalskému k zalesnění. Sttek zanikla a budovy byly zbourány. Panství dalo zalesnit celkem více jak 30 ha z bývalého statku Jana Votrubce čp. 1.

V tomto lese rostlo později hodně borůvek, brusinek, malin i červených lesních jahod, lidé sem chodili ještě po druhé světové válce na tyto lesní plody, ale dnes je les zdivočelý a po krásných plodech ani památky. Toto místo bylo a dodnes je nazýváno „Vodskalsko“ nebo „Vodskalská obec“. Popisné číslo 1 bylo později přiděleno novostavbě rodinného domku Stanislava Otmara (u kapličky), dnes je využíváno jako chalupa.

Před rokem 1916, nežli se postavila silniční sojka z Vesce do Prackova, neměl Prackov valné spojení se světem. Také v této vesničce jsou zvláštní názvy některých samot: Sádek, Šipečina, Hrobka, Dvořiště, Zásada. Pole zde bývala vždycky kamenitá, půda chudá, vesměs na prudkých svazích. Práce na nich byla proto nesmírně náročná a úroda často nepatrná. Jednotlivá pole bývala, a někde dosud jsou, od sebe oddělena tzv. „hrobkami“, tj. hromadami kamení sesbíraného z polí. Část tohoto kamene byla využita do základů družstevního kravína ve Vesci, protože jde o tvrdý porfyr a melafyr. Podobné hromady – hrobky – kamení najdeme i ve směru k Záhoří a k silnici na Kozákov. Bylo dokázáno, že nejde o jakési dávné mohyly našich předků, jak se lid dříve domníval, a proto hromady kamení nazval hrobkami.

Prackov hraničí na Vrších s Pipicemi a se Záhořím. Cestou Vzdychánkem přejdeme do Závrší a přes Záhoří se dostaneme do Semil nebo do Železného Brodu, anebo po úzké horské silnici, dnes již vyasfaltované, až na vrchol Kozákova. Svého času byla plánována výstavba nové silnice z Vesce přes Prackov do Semil, ale zůstalo pouze při plánech.

Převzato z knihy „U NÁS POD KOZÁKOVEM“ – Listy z naší kroniky
(sebral a upravil František Mlejnek st., kronikář obce).

text s laskavým svolením kronikáře, pana Františka Mlejnka st.