Pod Velíšem bydlela v chudé chaloupce zkušená žena, o níž říkali, že přišla zdaleka, snad z Itálie. Když slyšela o výroku lékařů, přišla k hraběnce a řekla ji: "Vaše hraběcí milosti! daleko odtud na jih leží moje rodná země, nad niž se klene po celý rok modrojasná, smavá obloha. Uprostřed úrodného kraje nedaleko Ancóny leží městečko Loreto, jedno z nejslavnějších poutnických míst světa. V chrámě tam mají svatý dům, v němž v Nazaretě přebývala Panna Maria a který prý přenesli do Loreta andělé na perutích. Kdo tam prosil za své uzdravení, byl dosud vždy vyslyšen."

Hraběnka štědře obdarovala chudou ženu a vydala se v nejbližších dnech na cestu. Vzala s sebou bohatý dar a přiložila jej k drahocennému pokladu, který poutníci u svatého domu nashromáždili.

A neprosila marně. Uzdravená se vrátila na hrad a nejprve dada zavolat starou ženu z podhradí, aby se ji odměnila. Ale ať hledali jak chtěli, nikde ji nenašli.

Na poděkování za své uzdravení dala hraběnka postavit na blízkém vršku kapli podle italského vzoru v Loretu.

Kaple Loreta zde v lese nedaleko Velíše stojí dodnes.

Je tomu dávno, tak dávno, jako by to ani nebyla pravda. Na úpatí Lorety stála nízká chaloupka, ve které bydlel chudičký otec s jedinou dceruškou Mařenkou. Ženu pochoval před rokem a tank jeho jedinou radostí byla Mařenka. Ale i ta byla velmi slabá, stále postonávala a chřadla každým dnem. Přišel podzim s mlhami a studenými větry. Mařenka ulehla a už nevstala. Zoufalý otec ji pochoval v lese a každý večer sedával zarmoucený u hrobu. Uběhlo několik let.

Na nedaleké Velíši sídlil rytíř, který rád honíval v lesích pod Loretou a s bohatou kořistí se vždy vracel do hradu. Jednou navečer zabloudil i do míst, kde byl hrobeček. Tu se mu ukázala krásná laň, bílá jako sníh. Když spatřila lovce, dala se na útěk. Rytíř za ní na rychlém koni. Již se k ní přiblížil na dostřel, již zamířil svou kuši do srdce ušlechtilého zvířete, když se laň proměnila v bílou lilii. Rytíř seskočil z koně a plnými doušky sál vonný dech květu. Potom opatrně vzal lilii i se zemí a odvezl ji na hrad, kde ji vsadil do své zahrady. Ošetřoval ji, jak nejpečlivěji dovedl, a lilie byla každým dnem krásnější a krásnější.

Jedné noci nemohl rytíř spát. Spánek mu prchal z očí a neodolatelná moc ho vábila k oknu. Zahleděl se do zahrady a hle! Místo lilie stála v měsíčním svitu krásná dívka a vztahovala ruce k oknu. Rytíř vyběhl na zahradu, uchopil krásnou dívku za ruku a zavedl ji do svých komnat. V krátké době ji učinil svou ženou a paní hradu.

Ale zle pochodil. Zapomněl na svou matku, zlou čarodějku, která na svou krásnou snachu hleděla s nenávistí a dnem i nocí přemýšlela, jak by se jí zbavila. Když jednou rytíř odjel do boje, začarovala nebohou paní ve zmiji a sama odešla navždy z hradu.

Smutno bylo na hradě. Služebnictvo svou dobrou paní milovalo a bez ní bylo všude prázdno. Když se vrátil rytíř, bylo ještě hůř. Rozeslal posly na všechny strany, ale po krásné paní nebylo ani památky. Teprve za několik dní se dozvěděl od jakési stařeny, že ji jeho matka proměnila ve zmiji. Zarmoucen chodil rytíř od té doby po lese, až zabloudil i k místu, kde býval hrob. Tu se mu ukázala zmije a hleděla na něj smutným zrakem. Ale když přistoupil blíž, zmizela a již se nikdy neukázala.

Na místě, kde zmiji uviděl, dal prý postavit kapličku, zasvěcenou Panně Marii.

10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1990

článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!