Hezká Apolena a statný mládenec se do sebe zahleděli natolik, že plánovali společný život. Bohatí rodiče však bránili dceřině známosti s chudým chasníkem. Když ale viděli, že žádné domluvy ani zákazy nepomáhají, uchýlili se ke lsti. Podplatili rychtáře a ten zařídil, aby byl nepohodlný nápadník odveden na vojnu. Nebohý chlapec dostal bílý kabát, a protože to bylo v době války, musel do boje. Apolena byla nešťastná, ale její zoufalství vyvrcholilo, když přišla zpráva, že mládenec padl. Šílená žalem utekla z domova a potulovala se ve skalách. V zimě i v létě přespávala ve skalních slujích a lidem se vyhýbala.

Za bouřlivých zimních nocí, kdy se rozzuřená metelice proháněla krajem, kdy zběsilý vítr hvízdal, skučel, řval a rámusil mezi skalami, sedávala prostovlasá Apolena na skále a zoufalým hlasem volala jméno svého milého. Svolávala kletbu na ty, kteří ji od něho odloučili.

Nešťastní byli však i dívčini rodiče. Otec, pronásledován nesnesitelnými výčitkami svědomí, se dal na pití a jedné mrazivé noci ho našli ve skalách zmrzlého.

Matka, která se tolik nestavěla proti lásce své dcery, ale musela poslouchat svého umíněného a tvrdohlavého manžela, hledala pak svou dceru v bludišti skal, ale marně.

Až jednou, po celodenním bloudění, ji našla na kost vyhublou a blízkou smrti. Chtěla ji odvést domů, ale dívku k tomu žádnou mocí nepřinutila. Té noci zemřela Apolena v matčině náručí na prahu hluboké sluje, své skrýše.

Byla prý pochována na starém hřbitově v Újezdě pod Troskami. Její matka ji tam po roce následovala.

10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1990

článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!