Historie
Legendy - Pardubický perník
V jedné vesnici se jménem Přepeře, žil kdysi pernikář. Pekl perníky ještě lepší než v Pardubicích. Tenkrát Pardubice ještě ani perník moc neznali. Ten pernikář se jmenoval Elis. Místo chlévů a seníků měl pece a včelín. Pekl medová srdce, generály na koni, panenky, stromečky, rybičky, kočičky, pejsky i domečky. Některé stáli krejcar, jiné šesták a některé i zlat'ák. Jednou se pernikáři udála příhoda, která se v Přepeřích vypráví dodnes.
Legendy - O zlé paní z Valečova
V době slávy valečovského hradu se na něm vystřídalo mnoho panstva. Byli to páni dobří a spravedliví, ale také nemilosrdní a krutí ke svým poddaným. K těm druhým, patřila i paní, o které si budeme vypravovat. Bylo to v době, kdy k panství valečovskému patřil také hrádek Chotuc u Křinče. Doby byly nejisté, lapkové sužovali okolí a co chvíli jim padl za kořist nějaký hrad i se vším nastřádaným majetkem. Hradní paní si tedy umínila, že na chotuckém hrádku vybuduje tajnou chodbu, která jí bude zároveň sloužit jako úkryt pro rodinné poklady.
Legendy - O Velíši
V době, kdy Jičínu vládli páni Trčkové, žila na hradě Veliši v tichu a odloučenosti vdova po rytíři s jedinou, velmi sličnou dcerou. Mnozí se ucházeli o její ruku, ale dívka přála mladému Trčkovi, mladíkovi odvážnému a ohnivému. Často dojížděl mladý rytíř na Veliš, a nebylo-li jinak možno, docházel do hradu i tajnou chodbou, která vedla podzemí z hradu až do Jičína.
Legendy - O Troskách
Jako hrozivý obr s pažemi vztyčenými ční na obzoru jičínského kraje zříceniny hradu Trosky. Na dvou ohromných pyramidách byl kdysi vystavěn pevný hrad, sestávající ze dvou částí, jež byly spojeny dvěma dvory. Zvláštní složení hradu a jeho zvláštní podoba byly příčinou, že se o něm vypravovaly různé pověsti.
Legendy - O Roubence
Mladý pán z Kosti se jednou večer vracel domů z lovu bez kořisti. Jel zvolna, rozmrzelý neúspěchem, když vtom zahlédl stádo laní a mezi nimi krásnou zlatovlasou dívku v bílé říze. Mladík zůstal nejprve v ohromení stát, ale brzy se vzpamatoval a okamžitě si usmyslil, že dívku získá. Popojel tedy blíž a začal na ni mluvit. Ta ale neodpovídala, jen na něj hleděla smutnýma očima. Sesedl z koně a okouzlený krásou neznámé přistupoval stále blíž, ale dívka před ním mlčky ustupovala. Mladík, nevěda si rady, ji tedy prudce uchopil za šaty, až se jeho prudkého pohybu laně ulekly a rozprchly se. Také vyděšená dívka se mladíkovi vytrhla a utíkala pryč. Doběhla k nedaleké studánce a v mžiku v ní zmizela. Marně pátral mladý pán pohledem ve studánce, kterou právě osvítil měsíc. Vytáhl tedy meč a prozkoumával jím dno. Ale kam bodl, tam se provalil proud. Znovu se rozpřáhl, bodl a z rány ve dně vytryskla pramenem jasná krev, rozprostřela se kruhem po hladině a zmizela v okraji studánky. Neznámá síla mu vytrhla meč a vtáhla jej do poslední rány. A tu se z hlubin studánky ozval bolestný vzdech. Mladík se ulekl, a nešťastný výčitkami svědomí, že dívku zahubil, vrátil se domů.
Na setkání s neznámou dívkou ale nemohl stále zapomenout. Často se do těch míst vracel, navštěvoval studánku a doufal, že přece jen přijde záhadné příhodě na kloub. Ale marně. Pouze voda ve studánce stále bublala, jako by se vařila. Po dívce ale neobjevil nejmenší stopu. Na památku nešťastného setkání přikázal alespoň studánku dokola obroubit tesanými kameny.
Ze zoufalství nad ztrátou krásné zlatovlásky potom odešel z hradu a nikdo ho již nespatřil. Prý odešel do cizích zemí, kde vstoupil do vojenské služby a v jedné bitvě tam statečně zahynul.
10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1990
článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!