Historie
Pod Kozákovem před 65 léty
Mám před sebou 1. díl kroniky býv. obce Vesce pod Kozákovem a nalistoval jsem (skoro namátkou) letopočet 1936. Čtu úhledné zápisy kronikáře Josefa Hejduka a vybírám zajímavosti, které se udály před 65 léty, tedy před více jak půl stoletím (dokonce v minulém století a i v minulém tisíciletí) tady u nás pod Kozákovem:
Loktuše - povídání z historie 4
Tenkrát statek znamenal nouzi s bídou. Proto sedláci z gruntů prchali a nechávali je raději prázdné. Většinu času museli tak jako tak věnovat práci na panském a po robotě stačili půdu vlastní sotva trochu načechrat, nikdy však řádně obdělat. Někteří utíkali pro bídu, mnozí však také pro víru, často i za hranice své vlasti.
Loktuše - povídání z historie 3
O prvopočátcích zdejší obce je jen málo písemných dokumentů. Její historie se nám uchovala povětšině jen ústním podáním z jedné generace na druhou. Až první loktušský kronikář Štěpán Mlejnek z čp. 26 sepsal jakousi první historii obce podle vyprávění nejstarších občanů z Loktuš, kteří znali dějiny své obce zase od svých předků. Byli to většinou samí Mlejnkové: Václav Mlejnek čp. 5 (zemřel ve věku 90 let), Jan Mlejnek čp. 39 a otec kronikářův Vojtěch Mlejnek čp. 26. Stoprocentní věrohodnost kronikářských záznamů je tu sice více nežli sporná, přesto ale je zajímavé to líčení našich předků, jak snad vypadala minulost této vesnice.
Loktuše - povídání z historie 2
LOKTUŠE - Z DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 2
A nyní ještě několik pamětí z minulosti podle podání starých občanů:
Čas rychle ubíhá, svět se mění a lidé s ním. Mnoho, mnoho se převalilo přes hlavy našich předků. Málo se však zachovalo v naší paměti. Již jen některý stařeček nebo stařenka může nás uvést svým vypravováním do dob dávno minulých a nám se už dnes ani nezdá být možné to, co slyšíme a co se v našem kraji skutečně dělo.
Loktuše - povídání z historie 1
LOKTUŠE - Z DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 1
Původní ves Lochtuš stávala prý již v dobách před válkami se Švédy. Když Švédové napadli naši zemi, vyplenili také Železný Brod a dvěma proudy táhli pak směrem na Turnov. Jeden proud se valil maloskalským údolím a druhý pak údolím podkozákovským. Ves Lochtusch byla od Švédů vypálena a vydrancována a pak teprve znovu vystavena a osídlena rodem Mlejnků z Vrabčiny, jak je o tom psáno v předcházejícím článku těchto vzpomínek.
Nejstarší veřejný nápis v kraji je v Klokočských skalách vyryté jméno „Daniel Botohradecký a Jiřík Síbr - 16O4“.
Z nálezů jsou zde známé stříbrné peníze z doby Ferdinanda II. z roku 1623, které nalezl Jan Hlubuček z Klokočí při rytí trávníku. Byly v hliněném džbánku v počtu asi 100 kusů.
V prvních dobách, ze kterých máme ještě zprávy, docházely dítky do školy z celé klokočské obce až na Hruštici (ovšem jen kdo chtěl). Později nastalo vyučování po domech. Společně se učilo ve Vesci, kde byla první škola r. 1873, která v roce 1907 vyhořela (byla celá dřevěná). Ještě téhož roku byla postavena nová škola a začalo se v ní vyučovat. Po postavení školy v Chutnovce (na Dolích), začaly děti z Lochtuš docházet tam.
V prvních dobách obce soustředil se spolkový život hlavně do Klokočí, jako centra obce, a pak také do Vesce, k nám do Lochtuš už méně. Teprve založením hasičského sboru roku 1911, hospodářského spolku, jakož i Sokola, začal i u nás kulturní a společenský ruch oživovat. Sokolská jednota byla založena zásluhou bratří Josefa Staňka z čp. 2, Bohouše Kalkusa z čp. 4 (studenta) a hostinského Josefa Kvapila ze Špice. Loktušský Sokol zakoupil v Ohrazenicích starší jeviště za 1 800 Kč a za řízení Bohouše Kalkusa byla i v Loktuších uvedena do života činnost divadelní.
Sál vedle hostince postavil hostinský Josef Kvapil (otec dnešního majitele - 1948) v roce 1920.
Podle podání našich předků býval i zdejší kraj napadán zhoubnými nemocemi. Stalo se tak např. po prusko-rakouské válce r. 1866, kdy zejména na Rotštejně a v Klokočí řádila zlá nakažlivá nemoc cholera. V kraji pod Kozákovem si vyžádala šedesát šest lidských životů. V roce 1919 vypukly v obci černé neštovice (pravé). Býval to prý žalostný pohled na vůz Červeného kříže, který denně odvážel postižené do nemocnice v Turnově.
V roce 1921 řádila v našem kraji zlá dobytčí nemoc slintavka a kulhavka, které padlo za oběť mnoho kusů hovězího dobytka. Tato nemoc řádila zde znovu v roce 1938 - 1939, kdy rovněž mnoho dobytka uhynulo.
V září r. 1905 prudká bouře a průtrž mračen zničila v noci mnoho nadějné úrody. Brambory a řepa byly vyplaveny, půda z polí smetena a mosty strhány. …