Historie
Legendy - O nepřemožitelném rytíři
Jeden rytíř na Hrubé Skále měl syna Kryštofa. Tenkrát všechno křesťanstvo v náboženském nadšení chtělo osvobodit Boží hrob z rukou pohanů. Kdo jen meč unesl, dával se k vojsku, aby ve znamení kříže táhl přes moře do Svaté země - Palestiny. Zvláště rytířské děti pokládaly za svoji povinnost i čest se takové výpravy zúčastnit
Legendy - Převozník na Vidláku
Za dávných dob vypadalo okolí Trosek úplně jinak než dnes. Propasti a stráně byly porostlé neproniknutelným pralesem a hluboká údolí byla naplněna vodou, přes kterou byl ke hradu nesnadný přístup. V jednom údolí, zvaném "V hluku", je veliká jeskyně. Skalní útvar má zvenčí podobu ohromné umrlčí hlavy. Vchod do ní připomíná vchod do kostela. Také se jí říká "V kostelíku" a váže se k ní mnoho pověstí, mezi jinými i tato:
Legendy - O původu jména Přepeře
Nedaleko silnice ze Sobotky do Mnichova Hradiště, skoro na samých hranicích hejtmanství Jičínského, leží obec Přepeře. Přede vsí kráčíme do značného kopce, na jehož vrcholu křižují se dvě silnice. Kňžovatce té se říká Pyrám.
Legendy - Poklad
Lesu Peklo se lidé z okolí Přepeř vyhýbali i po smrti obou bratří. Říkalo se, že jejich zlé duše sídlí v korunách stromů a zabijí každého, kdo se odváží vstoupit do lesa. Jednou poručil hrabě, jemuž les patřil, aby byla část vykácena. Nikdo se však nechtěl té práce odvážit ani za velikou mzdu. Konečně se našel chudý dřevorubec, kterého k tomu dohnala nesnesitelná bída. Doma nemocná žena, osm hladových krků a kde nic, tu nic. Proto když slyšel o veliké odměně, řekl si: "Požádám hraběte, aby mi vyplatil celou mzdu předem, a pak půjdu. Usmrtí-li mne duchové při práci, dostane aspoň žena a děti tolik, že bude po jejich bídě. Život chudého nemá na světě beztoho cenu." Ještě ten den šel k hraběti, ujednal mzdu a chystal se na druhý den do práce.
Ještě se neozval první kohout ve vsi a drvoštěp už byl připraven. Rozloučil se se ženou, políbil spící děti a šel. Byl přesvědčen, že se nevrátí. S pilou přes rameno, sekerou v ruce a trochou jídla v tašce vešel do lesa, právě když začalo svítat. Tiše, jako dřímající, stály stromy. V korunách jim šuměl lehký vánek, jako když si duchové šeptají. Z hloubi lesa občas zahoukala sova, občas vyletěl z křoví vyplašený pták. S poděšeným křikem usedl na větev stromu a hleděl rozespale na rušitele svého spánku.
Chuďas se třásl strachy. Ale co dělat? Peníze již měl. Teď nezbývalo, než se pustit do práce. Nasadil pilu ke kmeni prvního stromu. Pila zasvištěla a její hlas se nesl lesem do dálky. Dřevorubec chvílemi přestal pracovat a naslouchal, ale ani lísteček se nepohnul. První dub se skácel k zemi. Chuďas setřel bohatě krůpěje potu, usedl na kmen, a zhluboka oddychuje, odpočíval po těžké práci. Padl druhý, padl i třetí dub. Vtom uslyšel, že pod pařezem stromu cosi zazvučelo, jako by zvonkem zazvonil. Krve by se v něm nedořezal. Poslouchal opět, ale všude ticho. Chtěl se dát znovu do práce, ale nedalo mu to. Šel k pařezu a hle! Z malé jamky pod vyvráceným kořenem vyčníval starý hrnec a v něm zářily samé dukáty, až oči přecházely. Chvějícíma se rukama vyzvedl nádobu a s úžasem hleděl na to bohatství.
Bylo po bídě. Hrabě se neodvážil na něm poklad žádat. Uznal, že si jej plně zasloužil. Z bývalého chuďase se stal zámožný muž, ale pýcha nikdy neměla v jeho srdci místo. Kde mohl, rád pomáhal a ještě svým vnukům vypravoval, jak si vysloužil poklad v Pekle.
Dalších 10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1996
článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!
Legendy - O Plakánku II
Za dávných a dávných dob rozkládaly se v okolí hradu Kosti hluboké lesy, v nichž pálili po tehdejším obyčeji uhlíři dříví ve vysokých milířích. Každé rodině přidělena byla část lesa, kde jim bylo povoleno řemeslo své provozovati. V lesích nynějšího Plakánku, který jde od hradu Kosti celkem směrem jižním ke vsi Střehomi, bydlila prý odedávna uhlířská rodina Plakálků. Jeden z nich, jménem Ježek Plakálek, dostal od hraběte Heřmana Černím, majitele panství kosteckého dva lány (114 korce) polí, aby se mohl lépe živiti. Podle této rodiny má prý Plakánek své jméno. (Dle prof. Pekaře „Kniha o Kosti")