Historie

Bylo to v roce 1866, kdy do Čech táhlo pruské vojsko. Ani náš kraj nebyl ušetřen. V naší dědině byl ubytován pluk pruských husarů. Husaři, ač naši nepřátelé, chovali se vůči zdejšímu obyvatelstvu slušně a celkem ohleduplně. Lidé se jich přesto báli a ukrývali se v Javorníce v lese a po jeskyních. Kdo měl koně, ukrýval jej, aby ho nemusel odevzdat k vojsku nebo aby nemusel jet na „přípřež“ (tenkrát se říkalo na „fišpón“, starý Vodháněl z Prackova byl na „fišpóně“ po čtyři týdny).

V místě u Loktuš, kde se říkalo „na panských rohlinkách“ byly před 80 léty  (r. 1868) otevřeny šachty. Havíři od Kladna bydlili ve vsi a snažili se v šachtách těžit uhlí. To však bylo nekvalitní, špatně hořelo (lupek), a proto museli od dolování upustit.  Šachty byly zavaleny a jen název „havírna“ po nich zůstal.

Od těch doby byl pokus s dolováním uhlí podniknut znovu ještě několikrát, ale vždy opět bezvýsledně. Při vrtání strojem „v klůčku“ byly ztraceny dvě diamantové vrtací korunky, takže se s vrtáním muselo přestat. Pokusné vrty se pak prováděly ještě v místech „u jezu“ za potokem vedle dubecké cesty (nedaleko mlýna) a pak také nad Loktušemi „na hatašce“ poblíž čp. 32 a 33.

Sousední hrad Rotštejn byl v minulých dobách (po svém zničení) obýván už jen jako zřícenina. V tamních jeskyních mívaly své domovy čtyři rodiny.

Bývalý hostinský Zajíc na Špici skončil svůj život dobrovolnou smrtí. Jednoho rána byl nalezen na posteli zastřelen. Také pozdější hostinský Josef Kvapil odešel ze světa dobrovolně. Oběsil se. Stejnou smrtí sešel u nás také obecní hrobník Dědeček.

Dřevař Podobský obětoval život svému povolání. Při kácení padl na něj silný strom a na místě jej usmrtil.

Chalupník Votrubec z čp. 7, kterému se říkalo „barácký“, provdal svoji dceru Annu za Josefa Mráze na Chutnovku. Jejich manželství však nebylo šťastné. Manželé Mrázovi se nesnášeli,  soudili se a věčně hašteřili. Jednoho večera byl Mráz ve světnici při draní peří zastřelen. Rána padla oknem zvenku. Bylo tu podezření na jeho tchána Votrubce z Lochtuš, protože všechny důvody a důkazy tomu nasvědčovaly. Votrubec byl zatčen, souzen a usvědčen. Mladoboleslavská porota ho odsoudila k trestu smrti provazem. Jeho trest však byla nakonec pozměněn na 20 let těžkého žaláře.

Matka zavražděného Mráze zemřela zanedlouho u cizích lidí., protože Josef, vulgo Pepíček, byl jejím jediným dítětem. Tady dlužno poznamenat, že Josef Mráz byl na tehdejší dobu velice pokrokový člověk. První v celém kraji měl např. moderní mlátičku na obilí, ale také první kapesní svítilnu na baterii (baterku). Byl v kraji prvním majitelem dalekohledu, což byla tenkrát věc ještě nevídaná a neslýchaná.

Za starých časů se taneční zábavy odbývaly ve větších světnicích po barácích, protože dříve taneční sály vůbec na vesnicích nebývaly. Tak se v Lochtuších tančívalo „u šenkýřů“, kde se také čepovalo pivo. Ve Vesci chodili tancovat do čp. 29, dnes tam bydlí pan Josef Židů. Nynější mnohočlenné kapely nahradili tenkrát potulní muzikanti - šumaři, ale někdy musel stačit i kolovrátek (flašinet). Litr piva se tenkrát prodával za 14 krejcarů. Výdělky bývaly skromné. Za den práce na panském poli se platilo čtyrák odměny.

Obilí se mlátívalo cepy. Po celou zimu to vesele bušívalo na mlatě ve stodole. Místy se předlo konopí nebo len na kolovratech. Na ručních stavech domácí tkalci tkali plátno. Sousedé se přitom scházívali na přástvy.

V zimě se drávalo peří a ženy říkaly, že jdou na „dračky“. Hlavní stravou býval černý chléb a chléb z vikve. Bílé pečivo a maso to bývalo jen na větší svátky. Často se objevily na stole sušené hrušky (křížaly) a švestky.

Otec mého dědečka - můj praděd - Václav Mlejnek z Loktuš čp. 18 vozil z Kabele kámen na stavbu mariánského kostela v Turnově a také kámen na sloup mariánský, který byl postaven na turnovském náměstí uprostřed kašny. Dále ještě vozil kámen na stavbu radostínského mlýna. Cesty tehdy byly velice špatné, těžko sjízdné, takže to býval výdělek opravdu zasloužený. Silnice u nás tenkrát ještě vůbec nebyly.

Zapsáno podle kroniky obce Loktuše