Historie
Pod Kozákovem před 65 léty
Mám před sebou 1. díl kroniky býv. obce Vesce pod Kozákovem a nalistoval jsem (skoro namátkou) letopočet 1936. Čtu úhledné zápisy kronikáře Josefa Hejduka a vybírám zajímavosti, které se udály před 65 léty, tedy před více jak půl stoletím (dokonce v minulém století a i v minulém tisíciletí) tady u nás pod Kozákovem:
Loktuše - povídání z historie 4
Tenkrát statek znamenal nouzi s bídou. Proto sedláci z gruntů prchali a nechávali je raději prázdné. Většinu času museli tak jako tak věnovat práci na panském a po robotě stačili půdu vlastní sotva trochu načechrat, nikdy však řádně obdělat. Někteří utíkali pro bídu, mnozí však také pro víru, často i za hranice své vlasti.
Vévoda frýdlantský Albrecht z Valdštejna oznámil dne 22. března 1627 zdejším poddaným tento patent: “Poněvadž chceme každého času svým poddaným zajistiti domov a řádné živobytí, rozhodli jsme se s tímto veřejným patentem ode dneška po tři roky ode všech služebností a robot je osvobodit, jen když jako věrní a poslušní poddaní chovati se budou a na svoje statečky a na svoji půdu se zase vrátí.”
V Lochtuších byl již třetí rok prázdný a Martinem Říhou opuštěný statek (nynější čp. 18) o celkové výměře asi 130 korců. (Pozdějším dělením vznikla z této usedlosti ještě čp. 1, 27 a 11.)
Tehdy pan direktor z Hrubé Skály zavolal k sobě nejstaršího syna ovčáka Mlejnka z Vrabčiny jménem Vojtěcha a ptal se, zda by se chtěl stát sedlákem. Výmluvy a vytáčky nepomohly a tak ještě s jedním úředníkem od vrchnosti odebral se milý Vojtěch do Lochtuš, kde ve statku po Říhovi úředník mu pravil: “Z moci úřadu vám tento statek skládám” a usedlost byla jeho.
Rod potomků ovčáka Mlejnka z Vrabčiny se potom v Lochtuších rozvětvil velice mnoho a v létech 1860 - 1900 náležela mu již tato čísla popisná: 1, 5, 11, 16, 18, 21, 23, 24, 25, 26, 27, 36, 39, 4O a 41. Dnes jsou potomci prvního Mlejnka v Loktuších v těchto čp.: 1, 3, 9, 18, 23, 25, 26 a 39. Proto ještě dodnes, aby se nějak od sebe odlišili, užívá se mnoha tzv. příslepků, např. u šenkýřů, u hořeních, na návsi, na obci, Podborovím apod.
Staré zkazky uvádějí, že roku 1771 byla u nás zvlášť velká neúroda a jejím následkem byl hlad. Z hladu povstalo prý hodně nemocí, jako cholera a mor. Skoro všechny vesnice v kraji byly nemocemi postiženy. V Lochtuších bylo údajně jen několik případů cholery, na kterou zemřeli snad čtyři lidé.
Chléb se tenkrát pekl jen černý, ovesný a jedl se prý jen v neděli. Podle vyprávění starých pamětníků se prý lid často živil jen sušenou řepou.
Toto je tedy stručná historie obce Loktuše, jak ji podle lidové tradice napsal bývalý kronikář pan Štěpán Mlejnek.
Z kroniky obce Loktuše.
Loktuše - povídání z historie 3
O prvopočátcích zdejší obce je jen málo písemných dokumentů. Její historie se nám uchovala povětšině jen ústním podáním z jedné generace na druhou. Až první loktušský kronikář Štěpán Mlejnek z čp. 26 sepsal jakousi první historii obce podle vyprávění nejstarších občanů z Loktuš, kteří znali dějiny své obce zase od svých předků. Byli to většinou samí Mlejnkové: Václav Mlejnek čp. 5 (zemřel ve věku 90 let), Jan Mlejnek čp. 39 a otec kronikářův Vojtěch Mlejnek čp. 26. Stoprocentní věrohodnost kronikářských záznamů je tu sice více nežli sporná, přesto ale je zajímavé to líčení našich předků, jak snad vypadala minulost této vesnice.
Loktuše - povídání z historie 2
LOKTUŠE - Z DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 2
A nyní ještě několik pamětí z minulosti podle podání starých občanů:
Čas rychle ubíhá, svět se mění a lidé s ním. Mnoho, mnoho se převalilo přes hlavy našich předků. Málo se však zachovalo v naší paměti. Již jen některý stařeček nebo stařenka může nás uvést svým vypravováním do dob dávno minulých a nám se už dnes ani nezdá být možné to, co slyšíme a co se v našem kraji skutečně dělo.
Loktuše - povídání z historie 1
LOKTUŠE - Z DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 1
Původní ves Lochtuš stávala prý již v dobách před válkami se Švédy. Když Švédové napadli naši zemi, vyplenili také Železný Brod a dvěma proudy táhli pak směrem na Turnov. Jeden proud se valil maloskalským údolím a druhý pak údolím podkozákovským. Ves Lochtusch byla od Švédů vypálena a vydrancována a pak teprve znovu vystavena a osídlena rodem Mlejnků z Vrabčiny, jak je o tom psáno v předcházejícím článku těchto vzpomínek.