Mám před sebou 1. díl kroniky býv. obce Vesce pod Kozákovem a nalistoval jsem (skoro namátkou) letopočet 1936. Čtu úhledné zápisy kronikáře Josefa Hejduka a vybírám zajímavosti, které se udály před 65 léty, tedy před více jak půl stoletím (dokonce v minulém století a i v minulém tisíciletí) tady u nás pod Kozákovem:
Tenkrát statek znamenal nouzi s bídou. Proto sedláci z gruntů prchali a nechávali je raději prázdné. Většinu času museli tak jako tak věnovat práci na panském a po robotě stačili půdu vlastní sotva trochu načechrat, nikdy však řádně obdělat. Někteří utíkali pro bídu, mnozí však také pro víru, často i za hranice své vlasti.
O prvopočátcích zdejší obce je jen málo písemných dokumentů. Její historie se nám uchovala povětšině jen ústním podáním z jedné generace na druhou. Až první loktušský kronikář Štěpán Mlejnek z čp. 26 sepsal jakousi první historii obce podle vyprávění nejstarších občanů z Loktuš, kteří znali dějiny své obce zase od svých předků. Byli to většinou samí Mlejnkové: Václav Mlejnek čp. 5 (zemřel ve věku 90 let), Jan Mlejnek čp. 39 a otec kronikářův Vojtěch Mlejnek čp. 26. Stoprocentní věrohodnost kronikářských záznamů je tu sice více nežli sporná, přesto ale je zajímavé to líčení našich předků, jak snad vypadala minulost této vesnice.
LOKTUŠE - Z DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 2
A nyní ještě několik pamětí z minulosti podle podání starých občanů:
Čas rychle ubíhá, svět se mění a lidé s ním. Mnoho, mnoho se převalilo přes hlavy našich předků. Málo se však zachovalo v naší paměti. Již jen některý stařeček nebo stařenka může nás uvést svým vypravováním do dob dávno minulých a nám se už dnes ani nezdá být možné to, co slyšíme a co se v našem kraji skutečně dělo.
LOKTUŠE - Z DOBY NAŠICH PŘEDKŮ - DOBY DÁVNO MINULÉ, část 1
Původní ves Lochtuš stávala prý již v dobách před válkami se Švédy. Když Švédové napadli naši zemi, vyplenili také Železný Brod a dvěma proudy táhli pak směrem na Turnov. Jeden proud se valil maloskalským údolím a druhý pak údolím podkozákovským. Ves Lochtusch byla od Švédů vypálena a vydrancována a pak teprve znovu vystavena a osídlena rodem Mlejnků z Vrabčiny, jak je o tom psáno v předcházejícím článku těchto vzpomínek.