Aktuality

„Buch buch buch!“ Zarámusilo to znovu… „Buch buch buch! Dej mi pivo, nebo tady chcípnu!!!“ Zarámusil kdosi znovu doposud neidentifikovaným dřevem… Konverzace utichla… V napjatém tichu bylo slyšet pouze padání pivních slin na dřevěný stůl… Všichni seděli strnulí a kroky, doprovázené duněním březového dřeva se postupně blížily kolem chalupy směrem k našemu igelitovému wigwamu… Zpoza rohu se náhle vyšvihl nízkým sluncem vykreslený stín jakési postavy s březovým dřevem… Jak se stín natahoval a přibližoval, slinění účastníků se zvyšovalo… Náhle se zpoza rohu vymrštila ruka s březovým dřevem, pod wigwamem se ozvalo řinčení padajícího půllitru a o stůl pleskly dvě tři sliny… Za březovou rukou se vymrštilo i tělo – také s březovým dřevem… Bylo to…! Byl to Rýbecál!!! (Krakonoš – poznámka překladatele).

Silueta hrozného muže kráčela ve vaťákové kápi k nám a březové dřevo s dunivým zvoněním dopadalo na udusanou hlínu před wigwamem… „Dej mi pivo, nebo taj chcípnu!!!“ Zarámusil Rýbecál s březovým dřevem. Všichni na sebe s úžasem pohlédli… I já jsem pohlédl… Zvedl se vítr a v tichu překvapení nebylo slyšet nic, než šustění igelitové střechy wigwamu, padající sliny a březové dřevo… „Dej mi to pívo, heršvec krucinálhiml hergot!!!“ Zopakoval svůj požadavek Rýbecál… Vstal jsem a neklidným krokem jsem v zasliněných riflích odešel Rýbecálovi do chaloupky natočit ze sudu pivo… Rýbecál zaslinil… Partička knižních konverzantů stále strnule seděla v bezpečí igelitového wigwamu, Rýbecál čekal před igelitovým vchodem… Sluneční paprsky stále vrhaly strašlivý stín na opadanou omítku rozpraskané zdi chalupy, držící wigwam… Mé džíny zašustily a orosený  půllitr v mé ruce se zaleskl ve večerním slunci… Rýbecál znovu zaslinil… Nejistě jsem k němu natáhl svou kostnatou ruku s oroseným půllitrem, plným Géčka. Rýbecál se neubránil silnému slinění, otřel si pod kápí zapocené čelo a smetl canc slin. Nečistou rukou se natáhl pro půllitr. Uchopil ho… Zmáčkl ho a prudce přitáhl ke svým ústům, od kterých visely tkanice vazkých sliněných copů… Klůtal tak mocně, až strnulá partička pod wigwamem strnula ještě větším úžasem, než už byla strnulá doposud… „Áááá! Himlhergot krucinálfagot donrvetr krucajs element to je ale bahno!!!“ Zarámusil Rýbecál a podrbal se březovým dřevem na bradě.

Strnulá partička oddechla, až zaplála igelitová plachta, kryjící jejich ksichtíky před úpalem z poledního slunce, které tou dobou vypadalo jako rudá koule nad kopcem Hrobkou… Rýbecál bez optání usedl mezi nás a řekl si o další škopek. Odběhl jsem s chutí natočit další kus. Partička se mezitím zapojila do konverzace s Rýbecálem, což znamenalo, že nás zřejmě svým březovým dřevem neumlátí. V Rýbecálovi zasyčelo další pivo… V našich chalanech začalo také syčet pivo… V našich chalankách začalo syčet levné krabicové víno… Konverzace o knihách se znovu rozjela v plném proudu a Rýbecál nás nechal si plnými doušky vychutnat vyprávění o jeho připravované knize „Z Krkonoš až na Prackov aneb jak jsem rámusil březovým dřevem po kopečkách“…

Konec dobrý, všechno dobré! Tolik povídání o Krakonošovi, alias Rýbecálovi, milí zlatí. Teď už přestaňte vysedávat u kompu, zvedněte pozadí a běžte taky něco dělat, himlhergot! :)

Váš Miloš Haken, co potkal Rýbecála :)