Tak jsme oba začali pomalu spřádat plány, ale na nic jsme ještě nehráli, jen do sebe každé odpoledne kopali kvanta Svijan v hospodě na Růžku nebo v Nádražce.Až jednou jsem se nějak dozvěděl, že náš kamarád ze základky, Vašek Vaníček už na kytaru prý hraje a prý má taky rád Metal. Vaška jsem si pamatoval jako krátkovlasého kluka ve svetříku, ale už jsem ho dlouho neviděl, tak jsme s ním zorganizovali schůzku, kde jinde než na růžku. Když jsme s Jirkou v den onoho setkání vstoupili do lokálu, překvapil nás pohled na rozevlátého metloše v mikině Iron Maiden a s džískou pobitou články řetězu z motorové pily. Tak jsme „poseděli“ a řekli si, že druhý den si to zopakujem, a to rovnou od rána. Druhý den jsme se v šest hodin ráno všichni tři opět sešli na Růžku a poté se přesunuli do Nádražky.

Začali jsme řešit otázku pomalu vznikající kapely. Já už byl rozhodnutý, že si na kytaru ušetřím, měl jsem kvuli tomu sehnanou i odpolední brigádu. Jirka tou dobou ještě chtěl hrát na solovku, a Vaškova úloha byla předem dána – sólový kytarista. Zpěváka jsme sice neměli, ale odsouhlasili jsme, že jódlovat si do toho můžeme sami – nebyl to zrovna ideální nápad, ale my jsme toho v sobě tou dobou taky neměli zrovna málo. Podle toho to taky vypadalo odpoledne, když jsem měl vyrazit na brigádu. Potácivým krokem jsem se dobelhal na místo činu, píchnul si příchod, celou pracovní dobu problil na záchodě a když jsem se zvedl, cvaknul jsem si na vrátnici odchod a šel domů. Takže to začalo docela poeticky :-) Tak jsme společně s Jirkou dva, nebo 3 měsíce chodili po škole na brigádu. Potom nastal onen osudný den kdy jsem doma oznámil, že si chci koupit kytaru. Našetřeno jsem na ni už měl. Když mamka slyšela, co chci udělat,zhrozila se, že ´přeci neumím zpívat!!. o několik dní později, 7.1.2005 jsem jel do Semil a kytaru si koupil.

Hned na to jsem s jasným cílem začal intenzivně cvičit.Uběhl asi měsíc a přišel za mnou Jirka s tím, že by nám jeho sestra Evča mohla zpívat. Ale že o tom nápadu ještě neví a zpívat prý taky neumí, ale rozhodli jsme se, že to nevadí a že ji bereme. Měli jsme už vymyšlený i název kapely, tak nás napadlo, že Evču opijeme a slavnostně při tom založíme naši skupinu. Došlo k tomu na jedné rockotéce v dalmácku. Tak vznikla naše grupa, tehdy ještě pod názvem „Swordrise“, ve složení Evča Holánová – zpěv, Pavel Haken – Kytara, Jiří Holán – Byskytara. Jestli v tom nějak figuroval Vašek, to nevím. Moc si toho z té akce nepamatuju.Skupinu jsme teda měli založenou, ale spíš jen tak na oko, žádné zkoušky se ještě nekonali a ke všemu si Evča svůj post zpěvačky rychle rozmyslela. Navíc nás brzo začali srát ty dvě sykavky v názvu Swordrise, takže jsme přemýšleli, jak se přejmenovat. Končilo léto a pomalu se schylovalo k podzimu. Bylo nejspíš září, stále rok 2005, když se ozval Vašek, že by jsme teda mohli zkusit dát něco dohromady, a že zkoušet by se mohlo u něj doma v garáži.

Tak se uskutečnila naše historicky první zkouška. Vybavení jsme měli příšerné – Vašek hrál přes rozbitou hifi věž a Jirka svoji basovku zapojoval do starého, dřevěného rádia původem snad odněkud z Ruska.Zkoušky dostaly opravdu True Metalový feeling – než se setmělo, byli jsme většinou dost opilí a když došlo pivo, došli jsme si do místní hospody natočit další do pet-flašek. Řezali jsme jeden přes druhého do nástrojů, šermovali o sebe kytarami ála Manowar a při tom padali na regály se součástkami. Když na zkoušku nenavazovala nějaká další prasácká akce, tak jsme zůstávali v garáži a až do rána se pokoušeli něco složit. Váleli jsme se úplně na šrot ve špíně na podlaze a vymysleli první riffy, z kterých ale nakonec stejně nic nebylo.První skladba, kterou vymyslel Vašek, byla „Rotten rat“, píseň složená na motivy pravdivého příběhu mrtvé myši, kterou jsem asi pět dní nosil v kapse od džísky, zabalenou v mikrotenovém sáčku. Bylo to napůl z recese a zčásti v rámci True-metalového feelingu. Myš dostala jméno Květoslava a byla jeden čas naším maskotem.

Poslední den jsme ji museli zabalit do igelitové tašky a spolu s basákem jsme ji vystrojili krásný funus v plamenech. Na ten smrad už asi nikdy nezapomenem.Pak přišla nadějná zpráva – Vašek někde sehnal nějakého bubeníka, že se prý přijede podívat, a možná by s námi hrál. Měli jsme docela nahnáno jak to dopadne – já ani Jirka jsme do bicích nikdy nehráli, jen Vašek by to tou dobou asi zvládl. Pak přišel den, kdy bubeník přijel. Byl docela usměvavý a vstřícný, sice starší než my, ale vypadalo to nadějně. Pak jsme mu zahráli Rotten Rat. Začal se tvářit trochu rozpačitě, a potom nám oznámil, že na takovou hudbu je už asi moc starý a že má radši jazz. Po chvíli odjel a bylo po prdeli.Rotten Rat byla taky jediná skladba, kterou jsme celý podzim nacvičovali. Pořád jsme přemýšleli nad názvem kapely, chtěli jsme si tam nechat to slovo Sword. A taky jsme chtěli, aby ten název zněl hodně True-metalově. Jedoho dne nám Evča navrhla název Swordkeeper, který se nám moc líbil a u toho už zůstalo. U Vaška v garáži jsme zkoušeli až do zimy, ale nesnesitelný mráz nás nakonec vyhnal, protože tam hodně táhlo.

Zkusili jsme si vyjednat místnost na zkoušení v Přepeřské sokolovně. Paní,co nám to zařizovala slíbila, že na příštím sněmu důchodců to určitě projednají. Když se nás zeptala co hrajeme a my řekli že Heavy metal, bylo nám z její chladné reakce jasno, že Sokolovna asi neklapne. Taky že ne, místní stařešinové tam partu mániček nechtěli. Začali jsme hledat jiné místo, kdy by jsme se mohli nalejvat a dělat bordel. Byla nám nabídnuta místnost v prvním patře výrobní haly firmy Vamaplast, kde tou dobou Vašek pracoval.Byla to prázdná místnost, v které se nacházela jen zásuvka a asi 50 uskladněných židlí. A nebylo tam topení. Což bylo v prosinci docela na škodu. Museli jsme hrát v bundách a dokonce v rukavicích, no prostě hrůza

Naše jednodenní působení v téhle zkušebně ukončila dvojice důchodců, co bydleli přímo pod námi, vedle haly. Asi kvůli nám nemohli koukat na Novoty, takže jsme zase museli hledat novou zkušebnu.Nehledali jsme dlouho, Vaškův táta nám nabídl, že můžeme hrát přímo ve výrobní hale, jenže jenom v sobotu večer. Tak jsme neváhali a v prostředí plastických lisů a uskladněných hmot nacvičovali riffy, které tou dobou Vašek skládal jak na běžícím pásu. Takhle jsme strávili přelom roku 2005/2006.Sestava byla Vašek Vaníček – kytara, Pavel Haken – Kytara, Jiří Holán – Baskytara.Někdy začátkem roku 2006 přichází zlomový bod v naší historii. Venku hustě sněžilo, mráz jak na Sibiři, tak jsem spolu s dalšími asi pěti lidmi seděl od rána v Belgičáku a věnovali jsme se navozování stavu opilosti. Kolem šesté hodiny večerní se do lokálu přimotal dlouhovlasý Hippík s jednou slečnou a přisedl si k nám. Vypadal, že už taky má nějaké to pivo v sobě. Znal jsem ho od vidění, protože chodil na stejnou školu. Tak jsme se dali do řeči, a z onoho Hippíka vypadlo, že hraje na bicí, tak jsme se domluvili, že se někdy můžeme sejít a zahrát si spolu. Tím květinovým dítětem byl Jarda Peňaz.

Událost jsem okamžitě oznámil kapele a zanedlouho se konal náš první Jam s bubeníkem. Hrálo se u něj doma, v místnosti pro hosty. Jarda mlátil do bicích a my do toho hráli úplný sračky, ale docela to do bicích sedělo, tak jsme z toho měli radost. Po společném Jamu nám Jarda na otázku, jestli by se k nám nechtěl přidat, odpověděl že neví, ale nám bylo jasno, že prostě musí. Domluvili jsme se ještě, že až si s ním zase budeme chtít zahrát, ať se někdy ozvem.Další týden jsem se zrovna vracel domů odněkud z hospody a cestou si vzpomněl na Jardu. Tak jsem mu zavolal a z druhého konce drátu se na mě vyvalila kakofonie hospodského hluku a nesrozumitelného žvatlání. Pochopil jsem že je zrovna našrot ještě víc než já. Tak nějak se nám podařilo domluvit další jam a Jarda konečně souhlasil, že s námi bude hrát na pevno.

V té době jsme zrovna zase potřebovali hledat novou zkušebnu, protože Vamaplast zrušili, takže jsme se přesunuli k Jardovi domů. Byla to už naše čtvrtá zkušebna. Pořád jsme zkoušeli nějaké vlastní věci a různé Jamy, ale všechno to byly totální sračky, navíc jsme zjistili, že Rotten Rat je do bicích totálně nehratelná.Otrávení vlastní neschopností složit vlastní poslouchatelné věci jsme se vrhli na coververze. První, co jsme začali hrát, byl „Heavy Metal universe“ od Gamma Ray. U Jardy v pokoji pro hosty jsme nacvičovali asi do března 2006, pak přijela nějaká parta skopčáků a pokoj si pronajali. A my museli pryč.Sestava už byla pevná, kromě zpěváka. Vašek Vaníček – Kytara, Pavel Haken – Kytara, Jiří Holán – Baskytara, Jarda Peňaz – Bicí.Záchrana přišla brzy. Spolužák nám nabídl, že můžeme jako zkušebnu používat garáž jeho kamaráda. Tak jsme tam odvezli bicí, nastěhovali koberce, zdi zateplili kartonem, vyvěsili plakáty Iron Maiden, Judas priest a dalších metalových veličin. Nastala pravděpodobně naše zlatá éra.Začali jsme nacvičovat další skladbu, „Riding the storm“ od Running wild. Zkoušky se často zvrhli v naprosto bezhlavé kalby, trvající většinou až do rána. Spali jsme na podlaze ve spacákách, mezi vajgly a kalužemi zvětralého piva. Někdy jsem po příjezdu domů musel z kytary čistit zaschlé skvrny od vína. Zůstávaly po nás jen bedny přeplněné prázdnými flaškami od piva a neuvěřitelný smrad. Jarda se za bicími projevil jako totální řezník, skladby dohrával s rudýma očima, spocený až na prdel a s rukama rozsekanýma od činelů. Po kvalitním výkonu většinou vstal, košili od krve, zapálil si cigáro, otevřel desáté pivo a do hodiny ležel na zemi se slovy „Jsem nějakej vykydanej“. Tou dobou jsme měli dalšího maskota – hnijící sýr jménem Jonáš. Ale skonal záhy, někdo ho vyhodil ven a Jonáš se nenávratně ztratil.

Dalším našim maskotem byla ohnilá jelení lebka, kterou jsme našli za zkušebnou našich „Brothers in arms“, Blackmetalových Illness. Lebku jsem přidělal na násadu od hrábí, které jsem dostal darem od Bigbíta z Nothor teamu. (hrábě čmajznul někde na staveništi u silnice). Celou tuto konstrukci jsme pak odnesli do zkušebny. (cesta přes město byla fakt nepopsatelná :-) )Druhý den se Jarda s Jirkou po nějaké kalbě vydali do zkušebny a Jardovi se podařilo na hrábě šlápnout přesně tím způsobem, jako se to stává ve špatných komediích. Lebka, přidělaná na násadě přímo ve výšce Jardovy hlavy se mu vymrštila rovnou do obličeje. Bubeník, s krvácející dírou v hlavě lebku pojmenoval „Svině zasraná“, a měli jsme dalšího maskota.

Díky téhle události Jarda získal přezdívku „Skullcrusher“.Během léta jsme začali nacvičovat „Living after midnight“ od Judas priest. Někdy v červenci nebo v srpnu jme natočili náš první neoficiální živák „Riding the Jizera storm“, v omezeném nákladu jednoho cd.Brzy nastala další zlomová událost naší kariéry – přijel za námi Matěj Franc z kapely Rubbish, jestli by jsme si nechtěli 2. září zahrát na festivalu amatérských kapel, zvaném „Anthrax párty“. Řekli jsme že radši ne, že hrajeme na hovno, ale nakonec nás Matěj přemluvil. Asi během srpna Jarda v totální opilosti domluvil na konec září koncert v Modré hvězdě. Začali jsme docela stresovat – před sebou dva koncerty, skoro žádný repertoár a hrát taky moc neumíme…Na poslední chvíli jsme ještě nacvičili další skladbu od Running Wild – „Under Jolly roger“. V den našeho historicky prvního koncertu, 2. 9.2006, jsme byli nervózní jako snad ještě nikdy. Měli jsme hrát jako předposlední, před hlavní hvězdou večera, Anthrax Gangem. Těm také vděčíme za zapůjčenou aparaturu. Sice jsme nakonec při koncertě posrali co jsme mohli, ale díky našim skvělým fanouškům a všem Metal brothers jsme to tak nějak zvládli.

Z tohoto koncertu máme ještě na památku šlupku z párku. Takhle tvrdou šlupku od párku jsem ještě neviděl…je fakt Hard and heavy!!Další koncert se tedy konal 30. září, v rámci „Rock jam night“ v Clubu Modrá hvězda, kde nás podpořili Metal brothers z kapely Illness, a dali i společný jam s naším kytaristou Vaškem. Vypilo se enormní množství piv ,takže akce byla úspěšná. Přeci jen, návštěvníci byli převážně máničky.Pro úspěch jsme dostali za úkol akci zopakovat, tentokrát už pod názvem „Headbanging night“, což je náš pokus o nastartování Turnovského metalového undergroundu. Spolu s námi vystoupili i kapely Illness a Rubbish. Akce se uskutečnila 21.10.2006 Při této akci vznikl i náš druhý, neoficiální „živák“, který je ale nepublikovatelný, zejména kvůli silně nechutnému a extrémně vulgárnímu interview, které nám moderoval Ondra Poloprudský na záchodě v Modré hvězdě. Vypilo se ještě daleko víc piv než při Rock Jam night, takže byl požadavek akci znovu zopakovat. Už jsme tam ale nechtěli hrát zas to samé, tak jsme nacvičili další songu, „Knights of the cross“ od Grave Digger.

Začali jsme pěstovat dalšího maskota – plesnivý, sytě zelený chleba v mikroteňáku jménem „Tipton“. Je den ode dne zelenější, máme ho moc rádi.„Headbanging night II“ se konala 11.11.2006, přišlo ještě víc lidí a vychlastalo se ještě víc piv, takže úspěch byl ještě větší. Všem co přišli, chlastali a řezali palicema děkujeme. V současné době začínáme nacvičovat konečně vlastní repertoár, máme zatím tři svoje songy, tak uvidíme co z toho vyleze. Pořád sháníme zpěváka, nebo zpěvačku a na příští rok plánujeme další Headbanging Nigt.

Metal ´till we die!!!

/sepsal Pavel Haken/