Prvním z nich, o kterém bude nejdříve řeč, byl pan František Hlubuček z Hamštejna, který se od mládí rád věnoval řezbářství. Byl samouk, nikdo ho tomuto lidovému kumštu neučil. Ale co všechno jsme mohli v jeho malované chaloupce na Hamštejně nalézt:

Samotný domek, malou roubenou chaloupku, měl pěkně udržovanou, každý trám, každé prkno natřeno svěží barvou. Mezi tím byly namalovány nejrůznější květy v národních ornamentech. František Hlubuček vyřezával i figurky z našich českých pohádek, hlavy srnečků i s parůžky, postavy zvířat, v jeho díle jsme viděli i statné hřiby i pestré muchomůrky. V mechu za malým,i okénky vykukovaly drobnější křemenáče a další houby. Na první pohled jsem poznal lišky i kozáky. Vystrkovaly tady za okny své drobné hlavičky i v době,  kdy kolem po hamštejnských stráních ležela mohutná vrstva bělostného sněhu a od severu od Suchých skal se proháněl fičivý vítr s metelicí.

Lidový umělec - řezbář však dovedl vyrobit i mnoho praktických věcí: kvalitní hrábě i s hrabišťaty, březová košťata, dětem na Velikonoce mnohaproutkové pomlázky, pěkně zdobené turistické hole, s krásnými vypalovanými ornamenty a leskle nalakované. Mnohé tyto hole měly svá zakončení (držadlo) ze zajímavého samorostu nebo byly po celé své délce posety pěknými tvrdými zdobnými suky, jak odřezal postranní větévky.

Mám zprávy, že četní turisté si od pana Hlubučka rádi odnesli na památku tyto pěkné špacírky. Na ně si kupovali a přibíjeli kovové štítky z míst, která procházeli. To na památku, kde všude na svých turistických cestách a vandru pobyli. Tak se tam ocitl třeba štítek z Kozákova, z Valdštejna, z Trosek... Jisté je, a pan Hlubuček mi to sám kdysi potvrdil, že jednu jeho zdobenou hůl si odvezl zahraniční turista až na daleký Nový Zéland.

Od Hlubučků z Hamštejna pocházelo i mnoho pletených proutěných košíků i leckterá ošatka z vrbového proutí či ze slámy. Leckterá hospodyňka má možná doma ještě nějakou tuhle památku na lidového umělce z Hamštejna pana Františka Hlubučka.

Nedaleko Hamštejna, který je na svahu nad vesnicí Koberovy, je další malá vesnička obce Mírové pod Kozákovem s podivným názvem Prackov. K Prackovu patří i několik samot na Červenici. A právě tam donedávna žil zedník - důchodce pan Miloslav Kněbort. Ten měl zase jinou zálibu. Od svého mládí si denně zapisoval stav počasí tady pod Kozákovem. Zaznamenával si tlak, teplotu i množství vodních srážek.

Pan Kněbort však zaznamenával i další přírodní zajímavosti a úkazy. Sledoval rašení stromů a keřů, rozkvétání prvních květů, přílet ptactva, jeho hnízdění atd. Zapisoval, kdy přešla na krajem jaká bouře, průtrž mračen (nebo, jak se dnes s oblibou říká, přívalový déšť), jestli se kdy objevila polární záře, roje meteoritů apod. Jeho cenné záznamy byly cenným přínosem pro místní kroniku, kde je využil kronikář Josef Hejduk, později i jeho nástupkyně Věra Mlejnková. Tak jsou Kněbortovy zápisy uchovány pro budoucnost. Je to vzácnost, když člověk, dělník, který po celý život těžce pracoval, našel si tak pěknou zálibu, které se plně věnoval.

Třetím, o kterém bych se rád zmínil, byl pan Stanislav Machačný, rovněž z Prackova. Ten se v mládí vyučil kovářem a později byl dlouhý čas zaměstnancem Strojní a traktorové stanice v Turnově. Ten měl rovněž velikou lásku ke dřevu. Každou svou volnou chvilku věnoval tvoření krásných a užitečných předmětů z lesních i zahradních samorostů.

Jako člen mysliveckého sdružení chodíval často po lesích a přinášel si domů nalezené roztodivné tvary větví i kořenů. na první pohled bychom v nich nehledali nic zvláštního nebo zajímavého. Ale pan Machačný viděl v nich už předem budoucí svícny, podstavce, stolečky, lampičky i všelijak zahnuté a kroucené hole. Po opracování každý takový předmět černě žíhal a krásně nalakoval.

Ve své sbírce měl jako myslivec i mnoho loveckých trofejí, kterými obeslal leckterou mysliveckou výstavu nebo slavnost. Tak jsme v jeho bytě vídali především mnoho paroží, ale i četné vycpané ptactvo, především dravce. Sám nebyl vyučen preparátorem zvěře a ptactva, ale uměl si každého nalezeného nebo uloveného živočicha vyčinit, vypreparovat a vycpat. Jako samouk dokázal vyčinit (vydělat) každou zvířecí kožku (králičí, zaječí, liščí aj.).

Tak vidíte, tři záliby, tří koníčky! Tři lidé a každý jiný! Každý koníček je krásný, každý je nějak užitečný, nemyslíte? Přemýšlejte o tom. Neznáte kolem sebe takovéhle lidi? Škoda, že ti, o kterých jsem Vám napsal tohle povídání, nejsou už mezi námi. Ale památky a vzpomínky na ně jsou mezi lidmi stále.

Vzpomínal František Mlejnek st.