Jako příklad je možné uvést silnici, která spojovala Železný Brod přes Jirkov s hradem Navarovem, ke kterému Železný Brod od osmdesátých let čtrnáctého století pravděpodobně patřil. Spousta vesnic, které se nám dnes zdají nepřístupné, měly tehdy živé dopravní tepny.

Názorným příkladem takovéto dnes odlehlé vsi je i Prackov a hlavně Zásadí - Zásadka, pokud tato víska byla skutečně tam, kam ji lidé umisťují. Prackov byl hned u dvou „dálkových silnic“. Obě tyto cesty měly společný úsek ze Záhoří pod vrchol prackovského sedla (ze záhořské strany) a tam se náhle cesty rozešly.

Jedna z nich, která šla blíže k Zásadce - Zásadí, úvozem přešla sedlo „Vzdychánek“ a za ním se točila  doleva dolů ze svahu. Potom po vrstevnici pokračovala úbočím Kozákova ke mlýnu u Radostné. Pak vedla přes ves Kozákov, Tatobity a Rovensko až došla do Ktové, kde se setkala s císařskou silnicí od Turnova k Jičínu.

Ve Ktové na ni také navazovala stezka „Solařka“ , která vedla přes Hrdoňovice a Stéblovice k Sobotce a pak dále ku Praze. Jak již sám název napovídá, vozila se po ní sůl. Po silnici přes Kozákov a Prackov se vozilo z Jičínska obilí do hor. Ze Záhoří bylo možno jet dále do hor přes Železný Brod k Jesennému, kde se těžilo a zpracovávalo železo, nebo bylo možné jet ke hradu Navarovu, kde bylo sídlo panství.

K Navarovu se také chodilo přes Smrčí údolím Mlýnského (Smrčského) potoka až k Jizeře, kde se u dnešního vodáckého tábořiště musela přebrodit řeka Jizera. Po jejím druhém břehu  se šlo ke Kamenici, která poutníka dovedla až k hradu. Od Kamenice se mohlo podle Vošmendy odbočit k Hamrům pod Bozkovem a přes ně pokračovat až do Vysokého.

Další cesta, která vedla ze Záhoří, směřovala přes Slap do Semil. Ze Slapů se ale bylo možné také dostat přes Proseč do údolí Mlýnského potoka, tam se dalo jezdit i vozem. Pro pěší vedla stezka z Proseče přímo do údolí Jizery pod Spálov.  V Záhoří bylo též možné dostat přípřež pro cestu na Hamštejn.

Další cesta, která vede přes sedlo, se po rozbočení pod sedlem od první postupně vzdaluje a na vrcholu je od první vzdálená asi 250 metrů západně. V tomto místě je prackovské sedlo nejnižší a tam jej tato cesta přechází na prackovskou stranu. Kousek jde po louce a potom vchází šikmo, doleva do lesa.

Tam se po chvíli opět točí vpravo a klesá až na louku za svahem, kde se nám náhle ztrácí. Zřejmě zde byla rozorána. Její trasu si ale můžeme snadno domyslet, tvořila zde oblouk tak, aby se dostala až pod stavení Vodhánělových. Tam již cesta opět existuje a vede k prackovské kapličce. Odtud bývalo možné jeti dále přes Vesec ke hradu Rotštejnu, kde bylo sídlo panství ve 14. století.  Další možnost byl směr na Turnov a přes něj dále ku Praze.

Silnici ze Semil přes Prackov se kdysi říkalo „Turnovská“ nebo také „Pražská“. Někdy se jí říkalo také „Trhovka“, protože se po ní chodilo do Turnova nebo do Brodu na trh. Silnici úbočím Kozákova zde dodnes říkají „Formanka“ nebo také „Královská cesta“. Někdy se jí také říkalo podle lesa, kterým procházela, Javorka (zřejmě v něm rostly javory). Nynější populace (2000) zná však tuto cestu po vrstevnici kozákovského vrchu pod názvem „Příchodník“, asi že se po ní přicházelo od Radostné do Prackova. …