www.PRACKOV.com

Zašlé vsi Jichostřeby a Zásadka u Prackova - část 3
přidal: Miloš (20. 2. 2006)

Podle Ladislava Šourka v časopise Od Ještěda k Troskám - č.3-4/1999, 5-6/1999 a 1-2/2000, upravil František Mlejnek st.

V těsné blízkosti dnešního čp. 21, kde bydlí Andělovi, dříve Hajný a ještě dříve Hlubučkovi, stával další dřevěný domek s čp. 15, který těsně sousedil s čp. 21 (byl směrem od čp.21 ke kapličce). Ve zmíněném čp. 15 žili manželé Pískačoviˇ(Štěpán Pískač) s pozemkem asi 10 arů. Tento dům vyhořel v roce 1888 a již se neobnovil. Spáleniště s pozemkem koupil Antonín Hlubuček z čp. 21 a čp. 15 již nebylo obnoveno.

Vrátíme se ke dnes již neexistujícímu stavení čp. 16 vdovy Havrdové: Mezi místem, kde domek stával a vsí teče odshora malý potůček, který původně tekl těsně na úpatí svahu pod skalní stěnou, ale později byl uměle převeden asi o 25 metrů blíže ke vsi. Svědčí o tom jeho nepřirozený ohyb asi o 80 metrů výše proti proudu, malá hrázka, která potůček odklání a zbytek starého, zřejmě původního, koryta před domem. Cesta, která sem od vsi vede, tento potůček překonává jednoduchým kamenným mostkem.

Je zajímavé, že několik metrů nad hrázkou, která změnila směr toku potůčku, je v korytě zbytek primitivního jezu, který v tomto místě zvedal hladinu vody asi o jeden až jeden a půl metru. Představíme-li si v tomto místě počátek úzkého náhonu,  jdoucího šikmo do svahu, který je při úpatí skalní stěny, a postupně stoupajícího jeho úbočím, tak aby se u stavení dostal až na jeho vrchol, máme základní technickou podmínku pro provoz mlýna splněnu.

Náhon asi musel být ve dřevěném korytě, protože svah je písčitý a vykopat zde příkop, který by nepropouštěl vodu, je nemožné. Vydatnost vodního toku není veliká, je dokonce o něco menší nežli vodní tok u Radostné, tedy asi jeden až jeden a půl litru vody za sekundu. Množství vody by částečně nahradil velký spád. Je také docela možné, že kdysi byly podchyceny i prameny,o kterých dnes už nevíme.

Naši předkové stavěli mlýny všude, kde to jen trochu šlo. Energie byla vzácná a i docela malý vodní mlýnek byl asi mnohem lepší nežli nějaký tehdejší mlýnek na ruční pohon. Co, když tady, na místě pozdějšího domku Havrdových, stávalo kdysi malé stavení s nevelkým mlýnským kolem?!  Nebylo snad právě tady ono tajemné mlýniště, o kterém píše J. V. Šimák v „Panství Hrubá Skála 1514“? Je dnešní prackovská Zásada  v horní části vsi zbytkem nebo následovníkem zaniklého „Zásadí“???

Místní lidé tuto zdejší „Zásadu“ nazývají někdy „Zásadkou“ a „Zásadí“ je pro ně „Zásadím“ a mají celkem dobrou představu o tom, kde se nacházelo. Kupříkladu pan Josef Mlejnek z Loktuš čp. 1 o něm prohlašuje:

„Zásadí bylo nad Prackovem k Záhoří. Když se tam stavěla silnice, přišlo se v zemi na cihly. Šlechta ves vypálila, protože tam byli rebelanti.“

Jmenovaný starý pan Mlejnek  situuje „Zásadí“ až na hamštejnský hřeben k zatáčkám silnice ze Záhoří na Kozákov. Manželé Machovi z Vesce čp. 18 (toto čp. je vysoko nad vsí Vesec až téměř u Prackova) o Zásadí říkají toto:

„Zásadí bylo až nahoře na hřebeni, tam kde se hřeben začíná zvedat ke Kozákovu a v jeho svahu k Prackovu.  Dodnes se tam najdou zbytky gruntů.  Mlýn? - Tam nahoře? No, to tedy nevíme! Voda tam sice je, ale ve studni a z té se asi žádný mlýn ani nepohne!“

Při pátrání po Votrubcových - Vodskalských z Prackova čp. 1, jsme se dostali až do Záhoří k paní Udatné, která je jejich vzdálenou příbuznou. O statku nevěděla téměř nic, ale jméno Zásadí nebo Zásadka, jak tady říkají, znala docela dobře:

„Zásadka, to je tam nahoře na „Vzdychánku“, co je ta studánka nad Prackovem.“ Vzdychánek se říká sedlu na Hamštejnském hřbetu nad Prackovem, kudy vede stará cesta a kde prý ženské, které tudy nosily vejce a tvaroh do Brodu na trh, hodně vzdychaly.

S paní Udatnou jsme se domluvili, že se jedná o studánku, kde pramení potůček, jenž teče dolů do Prackova. Ladislav Vošvrda sepsal „Čítanku z dějin Záhoří a okolí“, ve které je kromě jiných zajímavostí i stať, nazvaná „Zkáza Zásadky“. Autor zde převzal informace od semilského Františka Mizery, který o Zásadce napsal:

„Zásadka byla skoro zničena za vpádu Lužičanů v létech 1468 - 1469. František Mizera Zásadku umisťuje dokonce na Chuchelsko... říká L. Vošvrda. To odporuje faktu, že podle něho Zásadka patřila k rychtě Záhoří a tedy k Rohozci, nikoliv do Semil. Ležela nejspíše asi 200 metrů od středu sedla „Vzdychánek“ při hřebenové cestě na Kozákov a kuchelské cestě v kotlince, nedaleko pramene na okraji lesa. Rozlohy byla nepatrné.

František Mizera dále říká, cituje L. Vošvrda: „Roku 1608 zde bylo jedno stavení, kde hospodařil Jakub Zeman, jinak Černej. Ve válce třicetileté zanikl i tento poslední dům.“ …