V roce 1615 vsi Koberovy, Hamštejn a Zásadka patřily k panství Malá Skála a Hrubý Rohozec. Tyto tři poslední Zásady jsou všechny z Kozákova. Citujeme dále:

„...1624 Schloss Nawarow,...zehen Dörfer als Zásada, Wolessnicz,...“  a jsme zase u Železného Brodu.

Podobné nejasnosti se situováním vsi „Zásady“ jsou i v knize J. Práška „Dějiny města Turnova“. Vycházíme proto při našem pátrání z faktu, že někde na Kozákově byla ves, které se někdy říkalo Zásadí, někdy Zásada nebo též Zásadka.

Samotný význam slova „zásada“ objasňuje Dr. M. Nevrlý v „Knize o Jizerských horách“ takto: „Zásada - to bylo místo, kde lovci číhali na zvěř, ale „zásada“ znamenala také místo, kde se někdo usadil nebo kde zasadil své mezníky.“ Tuto druhou definici si  zapamatujme, protože je důležitá pro zdar našeho pátrání. Je to klíč k tajemství Kozákova.

Zásadí bývá většinou uváděno v souvislosti s Vescem a Prackovem, proto navštívíme okolí Prackova. První zmínky o této vsi jsou z roku 1403, kdy Prackov patřil k Rotštejnu.

Roku 1543 koupil Vesec, Prackov a Zásadí Zikmund Smiřický. V urbáři hruboskalského panství z roku 1602 jsou tyto vsi vedeny jako skalský majetek. Roku 1623 získal panství Albrecht z Valdštejna.

Nás ale hlavně zajímá horní část dnešního Prackova, kde se dodnes říká „Zásada“. Jak již víme, někde na úbočí Kozákova byla ves podobného jména „Zásadí“. Budeme-li uvažovat, že obyvatelé jiné zmizelé vsi, Jichostřeb, odešli pro víru do Polska, je pak možné, že také obyvatelé Zásadí měli podobný osud a jejich ves také zanikla v době třicetileté války.

Jichostřeby byly nově osídleny pod jiným jménem, zbytek Zásadí se mohl sloučit s Prackovem a jen přídomek (tady se říká „příslepek“), který tato část vsi Prackova dnes nese, připomíná možná její původ.

Do prackovské „Zásady se dnes počítají tato čp.: 27 - majitel Josef Bukvic, čp. 22 - majitel Zdeněk Čepelík, čp. 3 (původně ovčín) Trakalovi , čp. zrušeno a dům zbourán ve čtyřicátých létech 20. století, pozemek koupili Čepelíkovi a čp. 2 Josef Janus.

V minulosti zde bývalo ještě čp. 1 - statek Votrubcův (Vodskalských). Tento statek míval asi 119 korců polností a velkou výměru lesa až nahoru ke Drábovně. Starý hospodář Ján Votrubec býval vynikajícím hospodářem a v roce 1873 školdozorcem ve Vesci. Měl dva syny: Fabián Votrubec, nar. 1863 a Jan Votrubec, nar. 1869, zemř. 1901 - spáchal sebevraždu skokem ze skály u Kabele „Na dědkovi“. Jan - jako dědic doma, byl marnotratný a statek prohýřil. Zadluženou usedlost koupila Okresní záložna hospodářská v Turnově, většinu pozemků i les pak prodala „pánům“ na Hrubé Skále. Aehrenthalové dali většinu zbylé nelesní půdy zalesnit, až ke skalám. Dodnes se tam říká „Ve vodskalské vobci“. Po původním statku zbyl na okraji lesa jen černou skládkou zasypaný sklep.

Pokusme se ještě trochu porozhlédnout po okolí, zda tu náhodou nemohl někde stát mlýn, o kterém psal J. V. Šimák v „Panství Hrubá Skála 1514“.

Zhruba asi stopadesát metrů za statkem Votrubců „Vodskalských“, těsně pod skalní stěnou, stávalo další stavení s čp. 16.  Dnes jsou zde jen rozvalené hromady kamení z podezdívky. Byla to nevelká dřevěná chaloupka, kde se říkalo „Pod skálou“ a patřila manželům Havrdovým.( Havrdová byla rozená Votrubcová, možná z čp. 1 - ze statku). Stavení bylo vestavěno do asi 5 - 8 metrů vysokého svahu na úpatí skalní stěny. Tento dům koupil někdy v první polovici 20. století Josef Hajný z čp. 4 a chatrné stavení záhy zboural. Čp. 16 se již znovu neobnovilo. …