www.PRACKOV.com

Zajímavosti z Loktušské kroniky - 8
přidal: Miloš (20. 2. 2006)

Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.

Píšeme rok 1945. Dnes už víme, že to byl poslední rok obludné světové války, ale tehdy? Stále se čekalo, co přinesou příští dny a týdny a jak nakonec všechno dopadne. Zásobovací situace v roce 1945 byla už ve všem kritická. Němci nás stále vyjídali, jak jen mohli. Dávky cukru byly sníženy ze 100 gramů na pouhých 30 gramů. Koncem února přitáhla do našeho kraje armáda generála Vlasova. Říkali jsme těmhle vojákům, kteří bojovali pro Hitlera, Vlasovci. Byli to přeběhlíci z Rudé armády. Většinou byli špinaví, otrhaní a ošumělí. Měli na sobě staré německé uniformy.

Vlasovci začali po celém kraji stavět zábrany a záseky proti tankům sovětské armády, která se k nám valila od východu. Nejbližší zábrana byla na silnici k Turnovu naproti poddubeckému mlýnu, druhá u Lestkova „na kopáňce“. Jedna byla také v lesíku u Bělé. Byly to dlouhé silné klády, připravené po straně silnice k okamžitému jejímu zatarasení. Vlasovci měli zřejmě hlad, protože chodili po domech a prosili o jídlo.

Partyzáni škodí Němcům, jak mohou. Z Jablonce do vnitrozemí utíkají francouzští  a ruští zajatci. Říkali, že Německo bude brzy kapitulovat! Všude stoupá nálada a ruch! V dubnu 1945 se očekává mohutný nápor Rudé armády do Moravského Slovácka a do Ostravy. Rudá armáda bojuje ještě na Slovensku u Bratislavy.

Po 15. dubnu byli naši „národní hosté“ - Němci - narychlo odvezeni někam na západ. Z fronty přicházejí zástupy raněných Němců a vše se hrne na západ. Dne 22. dubna jsme se ocitli ve frontové čáře. Je vyhlášen stav ohrožení, něco jako stanné právo. Veřejné místnosti musí být uzavřeny od 9 hodin večer do 5 hodin ráno.

Další část tohoto povídání o tom, jak se válka chýlila ke konci, mohl bych nadepsat třeba „Revoluce v Českém ráji“.

Psalo se datum 1. května 1945. Klidný jarní den se rozzářil jako ty ostatní před ním. Všichni čekáme, co nám přinese ten letošní květen - měsíc lásky. Nikdo ráno ještě netuší, co uslyší již dnes 1. máje.

Před polednem přišla nečekaná zpráva, že v Semilech a v Železném Brodě strhává obyvatelstvo německé nápisy, pálí německé vlajky a odzbrojuje hitlerovské vojáky. Vedení veřejné správy se ujímají Národní výbory. Jiskra otevřeného odporu proti Němcům vzplanula nejprve v Českém ráji a v Podkrkonoší.

S Německem je prý konec a válka snad právě v těchto chvílích končí. Nu, to bylo radosti! Na Špici  už bylo náležitě živo.

Už jsme viděli, jak lidé barvou zatírají německé nápisy na místních tabulích. Občané začali veřejně nosit na kabátech stužky s československou trikolorou. Auta už jezdila ozdobena vlajkami s modrým klínem. Po sedmi dlouhých létech tedy opět naše československé barvy: bílá, červená a modrá. Všude doma se z protektorátních praporů narychlo přešívaly čsl. vlajky.

Do všeho tohoto shonu oznamuje rozhlas, že Vůdce Adolf Hitler zahynul v Berlíně, kam už vnikla Rudá armáda. Zatímco v Turnově i v mnoha jiných městech visí ještě protektorátní a německé vlajky spuštěné na půl žerdi na znamení německého státního smutku, v Železném Brodě a v okolních obcích už vesele vlají československé vlajky.

V Loktuších byl ustaven Revoluční národní výbor v čele s předsedou Josefem Ježkem z čp. 15. Členy výboru byli: Josef Cvrček z čp. 49, Václav Hejduk z čp. 34, Josef Koucký z čp. 32, František Mlejnek z čp. 25, Josef Buriánek z čp. 20, František Havrda z čp. 48 a František Kysela z čp. 11.

Němci se však ještě nevzdali a bojují. Führer jim padl, ale na jeho místo nastoupil admirál Dönitz a válka postupuje dále - ale ke konci. Morálka německých vojsk je už prabídná. V Bavorsku bylo zajato mnoho nacistických generálů.

Zábrany proti tankům, které postavila Vlasovova armáda, obsadily naše hlídky. Všechny lovecké pušky i ostatní střelné zbraně se naráz vyrojily na světlo denní. Zbraní je však stále ještě málo. Na Semilsku, např. v Chuchelně a na Železnobrodsku se střídavě bojuje. Účinně tam zasahují partyzáni. U nás je zatím poměrný klid, protože tudy neprojíždějí ani žádné německé oddíly. Pouze naše hlídky ostražitě střeží situaci. Do obce se dostaly německé pušky s malým množstvím nábojů.

Ačkoliv všude v okolí dochází ke srážkám našich s Němci, u nás je prvé tři dny měsíce května poměrný klid. K přestřelce došlo až v pátek 4. května , když směrem od Turnova na Špici přijeli na motocyklu dva němečtí vojáci a ujížděli na Železný Brod. Na Špici za nimi někdo několikrát vystřelil, ale bezvýsledně.

Zanedlouho nato přijíždí po silnici od Lestkova osobní auto s vojenskou posádkou. V té chvíli bylo na křižovatce na Špici právě několik ozbrojených partyzánů. Kromě nich byla plná silnice dalších lidí, mužů i žen, ale i školních dětí z Loktuš a z okolí (ve školách se v tyto revoluční dny nevyučovalo). Davy lidí čekaly, co se bude dít? Hned bylo jasno, že tu dojde k přestřelce.  Lidé rychle utíkali do bezpečí, ale to už německé auto dojelo na Špici a střelba začala.

Nejprve vystřelil jeden z partyzánů, kterému však zbraň selhala. Němci okamžitě střelbu opakovali. Stříleli z pistolí na všechny strany. Na štěstí nikdo z našich lidí nebyl zasažen. Já jsem tuto střelbu pozoroval z koutku chodby u Kvapilů v hostinci. Po Němcích vystřelil z lovecké pušky také pan Pelc z Loktuš, byl ukrytý za Kvapilovým kaštanem před hospodou. Jednoho Němce snad zasáhl. Němci ujížděli rychle směrem k Turnovu. Partyzáni se pustili za nimi na motocyklech. Snad ještě cestou se ozývala palba.

Nakonec v Bělé donutili Němce k zastavení. Celá osádka tohoto auta byla zajata. Jeden voják byl v autě nalezen mrtev. Snad to byl ten, kterého na Špici zasáhly broky z lovecké dvojky. Němci byli potom jako zajatci odvedeni do Klokočí, kde byly zavřeni ve sklepě u Židů až do doby, než byli odesláni do zajateckého tábora.