www.PRACKOV.com

Zajímavosti z Loktušské kroniky - 5
přidal: Miloš (20. 2. 2006)

Připraveno podle Kroniky obce Loktuše - připravil František Mlejnek st.

Nezaměstnaní muži pobírající od státu podporu, byli od 12. prosince 1939 zařazeni do pracovního tábora, tč. ve Ktové na stavbu silnice. Pracovní tábory se zřizují v každém okrese a jsou pod vojenským vedením. Příslušníci těchto táborů jsou oblečeni do starých vojenských uniforem. Denní žold při práci osmi hodin je 4,70 K, nezaměstnaní bez práce dostávají pouze 1,50 K.

Po několika měsících existence tzv. protektorátu bylo u nás zřízeno vládní vojsko, do kterého jsou přijímáni dobrovolníci. Je to vojsko spíše pro parádu, protože nedostalo ani žádné zbraně. Z naší obce vstoupil do řad vládního vojska Václav Kořínek z čp. 35.

Mnoho rozruchu u nás způsobilo první vyvěšování dvojjazyčných německo - českých plakátů a vyhlášek. Také firmy obchodů a živností musí být dvojjazyčné, např. Gasthaus - Flescherei und Selcherei - Hostinec, řeznictví a uzenářství Josefa Kvapila. Rovněž tak všechna veřejná označení, orientační tabule, názvy ulic musí být uvedeny nejprve německy a teprve potom česky.

V předtuše neblahých událostí a snad blížící se budoucí války začaly se u nás rodiny zásobit nejdůležitějšími domácími potřebami, především potravinami, oděvy, obuví apod. Drahota stoupá, ale lidé stejně narychlo skupují, co se dá.

Hned po 15. březnu 1939 zavedli u nás Němci jízdu vpravo, jako je tomu v Německu. Poslední taneční zábavou na Špici byl hasičský ples na Silvestra 31. 12. 1938. Všechny taneční zábavy byly nadále s okamžitou platností zakázány.

V naší obci se usadily dvě rodiny našich hraničářů - uprchlíků, které musely odejít z pohraničí. V čp. 47 „na kroužku“ bydlela rodina Šafářova a       v čp. 19 u Podoubských rodina Zahradníkova.

Dne 1. září 1939 napadlo Německo věrolomě Polsko - začala se druhá světová válka. Také Francie a Anglie vstoupily do války proti Německu.           V důsledku toho byla také v protektorátu nařízena pohotovost CPO. Brzy jsme poznali, že z malého konfliktu vyroste bouře světová. Dnem 2. září bylo nařízeno zatemňování oken  v noční době, aby se zabránilo orientaci cizích letadel nad naším územím. Rovněž všechna vozidla musela mít za tmy zatemněná světla. Veřejné osvětlení se nesmí dále používat.

V září bylo zavedeno přídělové hospodaření s mýdlem, mýdlo se začalo vydávat jen na odběrní lístky. Dnem 1. října byly pak zavedeny potravinové lístky. Vydávaly se vždy na čtyři týdny, tj. na jedno zásobovací období. U nás je rozděluje zvláštní k tomu určená komise u Kvapilů na Špici. Dnem 1. listopadu byly zavedeny šatenky, tj. lístky na oděv a ostatní textilie a také lístky na odběr uhlí. Byl vydán zákaz volného prodeje zrnkové kávy, která se nadále smí prodávat pouze na lékařský předpis. Obecní úřady začaly vydávat zvláštní odběrní poukazy na některé druhy textilií. U nás je vydává František Mlejnek ml. v čp. 1.

Po 15. březnu 1939 podléhá u nás veškerý život říšským zákonům. Hasičská župa Loumova z okolí Trosek a Kozákova č. 54 byla zrušena a naše sbory byly zařazeny do Okresní hasičské jednoty (OHJ) č. 11, do 12. okrsku „Kozákovského“. Byly zrušeny všechny řády, vyznamenání, odznaky a spisy     z bývalé ČSR. Nesmějí se konat žádná veřejná shromáždění. Hasiči nesmějí používat svůj slavnostní hasičský stejnokroj.

Dnem 15. ledna 1940 byl zaveden povinný odvod másla do mlékárny      v Rovensku pod Troskami. Sběračem pro naši obec ustanovena Františka Mendíková z čp. 30. Podle nového nařízení se musí od 16. března 1940 odevzdávat do sběren také vejce. U nás je pro sběrnu v Rovensku sbírá rovněž paní Františka Mendíková. Od jedné nosnice je nařízeno odevzdat ročně nejméně 60 kusů vajec. Žádné nosnice nemají být zatajeny, všechno domácí zvířectvo se pravidelně každým rokem sepisuje.

Nařízení o dodávce mléka bylo záhy změněno tak, že se nadále musí dodávat do mlékárny přímo mléko. Od nás se začalo s dodávkou mléka do družstevní mlékárny v Rovensku. Bylo rozhodnuto, že rolníci budou mléko dodávat denně vždy ráno k silnici „na kroužku“ a „na jeze“, kde byly za tím účelem postaveny dřevěné sběrací boudy.  Někteří zemědělci si na dodávání mléka zakoupili mlékařské konve (baňky), jiní dodávají mléko v obyčejných domácích konvích.

Mléko od nás odvážel do mlékárny svým autem Ladislav Najman z Tatobit. Později ho odvážel rolník Peterka z Bukoviny: v létě na selském povoze, v zimě na saních. Ještě později pak vozil mléko do Rovenska pan Štěpán Staněk, hostinský z Louček, svým nákl. autem. Ke kontrole dodávky mléka byla v každé obci zřízena obecní mléčná komise. Samoty nad Loktušemi měly zpočátku dovoleno dodávat namísto mléka stále ještě máslo. Ostatním zemědělcům byla veškerá domácí výroba másla zakázána.

Odstředivky i máselnice byly zaplombovány. Hlavní součástky odstředivek a máselnic se později dokonce musely odevzdat a soustředit na obci. U nás byly uskladněny u starosty obce Josefa Cvrčka v čp. 49. Obec je musela na svůj náklad nechat pojistit proti požáru i proti krádeži.

Když vypukla válka se Západem, chápali to mnozí občané jako počátek blížícího se konce války. Brzy se však ukázalo, jak velice se mýlili. V červnu 1940 byly ve všech obcích zavedeny noční hlídky, vždy hlídkuje jedna dvojice. Přestože hlídky kontrolují naši četníci, tato povinnost se všelijak obchází.

V zimě roku 1941 byla na našich školách zavedena nebývalá novinka, tzv. uhelné prázdniny. Pro veliký nedostatek uhlí a třeskutou zimu bylo téměř na všech školách zastaveno vyučování. Děti si chodily do školy pouze jednou nebo dvakrát týdně pro domácí úkoly.

Hospodářské kontroly hrozí rolníkům i letos. Našich orgánů za asistence četnictva se naši občané tolik nebojí, horší je to, když přijde kontrola německá. Někdy se podaří rolníky před blížící se kontrolou zavčas varovat. Tu potom nastává horečné uklízení zatajených zásob obilí, mouky i jiných potravin do nejrůznějších skrýší.  Obyvatelé horního konce obce často v takovém případě odnášejí pytle s obilím do lesa Javorníka, kde je mnoho dobrých a suchých skrýší. Mnozí mají ovšem nenalezitelné tajné skrýše doma, buď někde na půdě nebo pod podlahou.

Někteří občané mívali uložené zatajené obilí zakopáno ve velikých betonových skružích nahoře ve břehu nad sklepem. Slepice uklízeli zase do hustého křoví. Byly tam uskladněny přes dobu kontroly v několika košících, převázaných rozsívkami. Byly tam i dva, tři dny, a proto musely mít v koši i trochu krmení a vody.