Z Loktuš nastoupili na první výzvu tito záložníci: Josef Hejduk z čp. 31, Josef Hlubuček z čp. 13, Antonín Folkert z čp. 41, Josef Pelc z čp. 40, Josef Kvapil z čp. 50 a František Kysela z čp. 11.

Vojsko začalo kolem Turnova stavět barikády. Silnice zatarasili kmeny poražených stromů, povozy, nářadím, patníky atd. U nás byla barikáda nejblíže v Bělé  v háji „Habřině“, kde byl též vybudována kulometná hnízda. Teprve po čtyřech týdnech se situace poněkud uklidnila a povolaní záložníci byli demobilizováni.

Brzy se však nad celou Evropou začala stahovat mračna vojenské bouře. Sudetští Němci, vedeni župním vedoucím Konradem Henleinem, požadovali připojení Sudet k Německu. Volali, že chtějí „Heim ins Reich!“ - domů do říše. Henlein měl velikou oporu v Adolfu Hitlerovi. V mnoha pohraničních okresech naše vláda musela vyhlásit pro nepokoje stanné právo.

Dne 14. září byli povoláni do zbraně znovu někteří záložníci. U nás to byli: Josef Buriánek z čp. 20, Josef Kalkus z čp. 4, Josef Bakeš z čp. 29, Josef Kvapil z čp. 50. Dne 17. září nastupovali další: Josef Hlubuček z čp. 13, Josef Hejduk z čp. 31 a Antonín Folkert z čp. 41.

Dne 24. září 1938 byla vyhlášena všeobecná mobilizace všech záložníků do 40 let věku. Pro vojenskou správu museli být odevzdáni koně, kteří byli k tomu účelu odvedeni. Na novou mobilizační vyhlášku z Loktuš museli ke svým plukům nastoupit tito muži: František Kysela z čp. 11, Josef Kočí z čp. 52, Miroslav Koucký z čp. 39, Alois Hejduk z čp. 10 a tři bratři Pelcovi (Josef, Jindřich a Břetislav) z čp. 40. Koně pro vojenské účely odevzdali: Václav Hejduk z čp. 8, Josef Kvapil z čp. 50, Josef Mlejnek z čp. 18 a Václav Mlejnek z čp. 23.

Ve všech obcích, i u nás v Loktuších, začala pracovat civilní protiletecká ochrana (CPO). Silniční mosty musely být hlídány. Naši vojáci s nadšením a zpěvem odjížděli do pohraničních opevnění. Všechno bylo naplněno bojovým duchem mobilizace.. Vojáci, kteří stáli neohroženě na hranicích, složili si tehdy posměšnou písničku o Hitlerovi. Začínala slovy: „U našich kasáren stojí ruská stráž, nečekej, Adolfe, nás se nedočkáš...“

28. říjen se t.r. neoslavoval, byl dnem tiché práce. Co to bylo příprav k 20. výročí vzniku republiky? Kde je to všecko? 

Místo boje proti sveřepému nepříteli, přišel však hanebný mnichovský diktát a naši vojáci na rozkaz generála Syrového museli se slzami v očích opouštět pohraniční pevnosti a stahovali se do vnitrozemí. Vzpomínám si, jak na podzim 1938 bylo jich plno i u nás v Loktuších. Byli to dělostřelci. Pomáhali lidem při podzimních pracích. Při posvícení na Špici vyprovokovali „kanonýři“ na sále rvačku, při které byla rozbitou sklenicí vážně poraněna svobodná Vlasta Reslová z čp. 43 (V„bučí“). Musela být ošetřena v turnovské nemocnici.

Čechům, kteří utíkali ze zabraného pohraničí (Sudet), jsme říkali „uprchlíci!“ Byl to název velmi přiléhavý, neboť tito ubožáci skutečně doslova prchali ze svých domovů před mocichtivými Němci „henleinovci“. V osudných chvílích zabrali nám ještě Poláci Těšínsko a Maďaři na Slovensku úrodné kraje na jihu země.

I u nás v Loktuších měly všechny tyto i další události nemalý vliv na duševní stav obyvatelstva. Nevědělo se, co přinese zítřek? Lidé si říkali: „Dnes zabrali další pásmo Sudet! Je už šesté! Možná, že zítra dojde i na nás!“ Nikdo nevěděl, kde se vetřelec zastaví.

Nejblíže do „Sudetenlandu“, jak říkali Němci, bylo od nás asi do Plavů a Velkých Hamrů, ale i za Bezděčín u Hodkovic, kam se až posunuly nové hranice. Byla zabrána i část (asi jedna polovina ) obce Bratříkova u Železného Brodu a za ní dále všechny vesnice k Jablonci (nyní Gablonz - Neiz). Také        v politickém okrese Turnov, v soudním okrese Český Dub zabrali nám Němci mnoho obcí.

Lidé nedávají za současnou situaci ani tak vinu naší vládě, jako spojencům, kteří nás hanebně zradili v Mnichově a hodili nás na pospas Hitlerovi. Sousedé se scházeli a dlouho do noci debatovali o politické situaci.    S napětím se četly noviny a poslouchalo rádio. Protože rozhlasových přístrojů (na baterie, proud nebyl zaveden) byl o nás v této době ještě málo, lidé chodili poslouchat nové zprávy ponejvíce do hospody u Kvapilů na Špici.

Vznikla u nás tzv. Druhá republika. Byl zchudlá o všechna pohraniční území v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Po Dr. Benešovi, který odstoupil z funkce hlavy státu, byl za nového prezidenta zvolen JUDr. Emil Hácha. Stanul v čele okleštěné tzv. Druhé Česko - Slovenské republiky.

Přišel osudný 15. březen 1939! Již včera dne 14. 3. 1939 vyhlásili Slováci v čele s Dr. Tisem slobodný slovenský štát a odtrhli tak Slovensko od českých zemí. A dnes okupovalo české země (vlastně jejich zbytek) Hitlerovo německé vojsko - wehrmacht a síly SS.  Byla to poslední rána do těla zmrzačené republiky! Na rozkaz Vůdce Třetí říše Adolfa Hitlera předal prezident Hácha české země pod ochranu Velkoněmecké říše a její branné moci. Autonomní svazek českých zemí se začal nazývat Protektorat Böhmen und Mähren - protektorát Čechy a Morava.

Nařízením vlády byly rozpuštěny všechny politické strany a povolena jen jediná strana, tzv. Národní souručenství. V Turnově se hned ráno usadili Němci se svou výzbrojí na náměstí. Bylo jich hned všude plno. Začali drancovat obchody, zabírali majetek naší vojenské správy. Ve staré reálce na náměstí, kde bývala část naší turnovské posádky, se Němci usadili hned jako doma. Podobné to bylo i v kasárnách.

Mezi prvními nařízeními, která u nás okupace za vedla, byl rozkaz odevzdat všechny zbraně. Také u nás v Loktuších lidé některé zbraně odevzdali, ale hodně jich také schovali, aniž kdo z veřejnosti věděl kam a jak. Snad se budou jednou hodit? Brzy po okupaci bylo nařízeno zakoupení německých vlajek. V oběhu se jako nové platidlo (současně s korunou) objevily německé marky a feniky. Kurs byl stanoven l : 10, tj. za jednu marku se dávalo deset korun. Lidé si na nový způsob placení museli rychle zvyknout.