Průtrž mračen (1926)

Po neustálých deštích došlo dne 5. června 1926 ještě k velké průtrži mračen. Spousty vod řítily se z vykáceného úbočí Kozákova a slily se v dravé bystřiny, které rvaly vše, co jim bylo v cestě. Okopaniny byly zničeny, ornice odplavena, louky zaneseny kamením a bahnem. Cesty byly rozervány, mosty ohroženy. Dravý živel vnikal i do lidských obydlí, zvlášť ohrožen byl dům      čp. 47 „na kroužku“ majitele Václava Hejduka, kde by byl málem padl dravému živlu za oběť kůň a dvě kozy. František Salaba musel se narychlo vystěhovat ze svého bytu v čp. 41. Těžce postižen byl Čeněk Hejduk čp. 37, na jehož louku byla naplavena spousta kamení a sklizeň sena byla úplně zničena.

Povodeň (1940)

Poslední zbytky měsíce května roku 1940 byly pro veškeré obyvatelstvo Podkozákovska pravým utrpením. V noci z 28. na 29. května přihnala se veliká bouře s lijákem, který se za malou chvíli změnil ve zkázonosnou průtrž mračen. Místy padaly i kroupy. Netrvalo dlouho a voda ve Stebeňce začala rychle stoupat. Již ke čtvrté hodině ranní se přihnal první nápor vody. Potok se vylil z břehů a voda zaplavila nejbližší louky. To již bylo všechno obyvatelstvo na nohou. Vody stále přibývalo. Již se začala rozlévat i po blízkých polích.

Mezi obyvatelstvem nastal neklid, poněvadž voda, ač byla již několik metrů nad normál, stále stoupala, protože prudký liják neustával. Za několik minut voda stoupla natolik, že začala vnikat do nejbližších stavení. Co bylo na dvorech a v zahrádkách, brala s sebou. Na ohromné - vlastně řece - mohli jsme spatřit plovoucí dříví, otýpky roští, polena, trámy, zbořené dřevěné ploty, části dřevěných lávek, sudy, patníky dokonce i kozu.

V Loučkách přišla při této povodni o život paní Bartošová, která chtěla zachránit na dvoře alespoň to nejnutnější, ale byla dravým proudem stržena a unášena pryč. Také 18 letý Zdeněk Bartoš byl proudem stržen, byl však na štěstí zachráněn. Ačkoliv se občané snažili všemožně paní Bartošovou zachránit, přece se jim nepodařilo tonoucí z vln osvobodit. Později byla nalezena s četnými pohmožděninami, ovšem mrtvá. Tato ohromná povodeň, jakou nepamatují ani nejstarší lidé v okolí, ačkoliv na venkově způsobila nedozírné škody, obzvláště na polích, kde je mnoho úrody zcela zničeno a mnoho hlíny odplaveno, v domácnostech, kde je mnoho dříví a nářadí odneseno, způsobila ještě větší škody ve městě Turnově. V Jičínské ulici se voda vylila z koryta Stebeňky a stoupla tak, že do řady domů vnikla až do výše jeden a půl metru.

Obyvatelé těchto domů se museli narychlo vystěhovat, v čemž jim pomáhalo protektorátní vládní vojsko z turnovských kasáren, dále hasiči a policie. Vojsko chytalo plovoucí předměty na veslicích, se kterými jezdilo po Jičínské ulici jako po jezeře. Žalostný byl pohled na zaplavené byty po opadnutí vody. Na všem bylo několik decimetrů bahna a písku. Když voda opadla, hasiči čerpali několika stříkačkami vodu z bytů a ze sklepů. Mnoho práce a námahy dá, nežli se všechna škoda uvede do normálního stavu.

Ferenc Futurista u nás (1944)

O letošních prázdninách v červenci hostily Loktuše jednoho z našich velkých divadelních a filmových komiků, známého Ference Futuristu. Byl zde na letním bytě v čp. 38 (u Beranů Podborovím) se svojí paní. Velice se mu u nás líbilo, zvláště pěkné okolí, kam podnikal časté vycházky, měl velice rád. V Klokočí již několikrát dlel na dovolené známý herec pražských divadel a filmu Jaroslav Vojta.

Lidická hudba u nás (1946)

V neděli dne 3. února 1946 uspořádal zdejší Svaz české mládeže (SČM) svůj reprezentační ples. Účinkovala na něm známá Hornická dechová hudba Vojtěcha Huříka z Lidic, kterou řídil osobně Ladislav Huřík, syn. Tento soubor je znám zejména z programů rozhlasu. Ples se nadmíru vydařil a hudba u nás měla veliký úspěch, i když to naopak budilo  značné pohoršení u hudby domácí (vesecké).

Ples končil v pondělí ráno v 8 hodin. SČM věnoval panu Huříkovi na památku skleněnou broušenou vázu s vyrytým věnováním a s motivem z Českého ráje. Také hudebníkům se u nás líbilo a kapelník Huřík na počest naší obce slíbil složit polku.

Loktušská polka (1946)

Kapelník a hudební skladatel Ladislav Huřík z Prahy dostál svému slibu a na počest naší vesničky složil pěknou polku, kterou nazval „Loktušská“. Tato skladba již byla nahrána i na gramofonové desky, které jsou v prodeji. Někteří občané tuto desku již vlastní. Do obecního archivu pan Huřík věnoval ručně vypracovanou partituru této skladby.

Povodeň (1946)

V noci ze 3. na 4. února přišel znenáhla prudký dlouhotrvající liják, který měl v zápětí za následek, že voda ve Stebeňce rychle stoupla a brzy se vylila z břehů. Tak účastníci reprezentačního plesu na Špici museli se ráno brodit domů často po kolena ve vodě.