Jednou také zabloudil na Maloskalsko a vystoupil na temeno vranovského bradla. Rozhlížel se po krajině a přemýšlel, jakou by mohl provést čertovinu. Tu ho napadlo, že přenese na hřbetě velký balvan a že jím zatarasí řeku Jizeru. To bude podívaná, až se voda zvedne a lidé se začnou topit! Hned pospíšil do skal, kde vyrval největší ze skalních sloupů. Naložil si jej na záda a vydal se s ním na cestu k Jizeře. Když byl v údolí pod Vranovem, potkal starou babičku. Bylo sice již šero, ale babička se domyslila, kdo to nese takový kus skály a co zlého s ním chce udělat. Uskočila před čertem stranou, pokřižovala se a začala ho zaklínat: "Duchu zlý, nečistý, který jsi přišel škodit lidem, zaklínám tě jménem Božím, aby ses hned vrátil na své místo do pekel." A jak ta pobožná slova dořekla, udělala proti čertu ve vzduchu tři křížky. Čert zařičel bolestí. Shodil balvan s beder na zem a pak se za strašlivého proklínání propadl do pekel.

A skála? Ta zůstala ve vranovském údolí již navždy. Lidé jí říkají Sudka, nebo také Čertova hrobka, či Čertův kámen.

Dalších 10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1996

článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!