Pernikář jako každý rok, šel do okolních měst na trh prodávat perníky, které před poutí upekl. Dobře mu to vynášelo, tak na trhy chodil rád. Až jednou...

Ráno se vyhouplo na nebe sluníčko, které oziamovalo teplý a slunečný den. Pernikář již své zboží vybaloval v Dolním Bousově a při tom prodával prvním příchozím. Zrovna se dohadoval se starostovou ženou jestli je srdce s nápisem „z lásky" za šest krejcarů nebo za deset krejcarů, když zazněly fanfáry. Na náměstí zastavil kočár, zlatem a stříbrem zdobený. Z kočáru s dvěma páry bílých koní a s j edním párem koňů černých, vystoupili hrabě, hraběnka a jejich dcera. Hned se sluhy v patách, se vypravili obhlédnout trh. Až se konečně dostali k našemu pernikáři. Hrabě si nejprve Elisa a jeho výrobky prohlédla ptal se: „Je ten perník medový?" „Ano, pane", odpověděl Elis. „Přejete si nějaké perníky koupit? Vaše dcera, pane, by jistě ráda chtěla tuhle pannu." „Chceš ji Elisabeto?" otázal se hrabě dcery. „Chci všechno", řekla umíněně Elisabeta. A tak hrabě vykoupil skoro celý krám. Nabídl ještě Elisovi, jestli by nechtěl u něho péct na zámku. Elis se chvíli rozvažoval, a pak návrh odmítl. Hrabě mu spočítal všechny výhody, které by u něho na zámku v Pardubicích měl. Ale Elis trval na svém. Co by si bez něho doma počala žena, desetiletý syn Janek a jeho včely. Jak se může obejít chlapec u své milé bez perníkového srdce? A v tomhle okolí žádný jiný pernikář není! A tak se pernikář Elis a hrabě z Pardubic pohádali, že to viděli všichni obyvatelé Dolního Bousova.

Nakonec se dohodli, že Elis se k hraběti odstěhuje do Pardubic s celou svou rodinou a hospodářstvím. Od té doby jsou slavné svými perníky Pardubice a ne Přepeře.

   (Pověsti „Jak vznikly Malobratřice a Pardubický perník" napsala a vymyslela bývalá žákyně 7. třídy ZŠ v Mnichově Hradišti Dagmar Semecká nyní ing. Dagmar Pelikovská).

Pověsti - Písně a báje z Českého ráje, Jaroslav Folprecht, 2000

článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!