Jako oko sevřené víčky údolí leží rybník Vidlák v samém středu Českého ráje. Jako oko, které svá víčka shovívavě přimhuřuje, ukrývajíc za nimi do hlubin času děje a události, kterých byl v dávných dobách němým svědkem. O jedné z nich nám vypráví následující pověst.
Kdykoliv zavítal čert na zem, nikdy to nevěstilo nic dobrého. Jak jen mohl, škodil lidem, a když se octli v tísni, nabízel jim pomocnou ruku. Dobře věděl, že tak snadno získá další duši.
Kdysi se usadili v Drábovně pod Kozákovem tři železní muži. Ze svého skalního příbytku hleděli do kraje, a hleděli zlověstně. Stali se postrachem širokého okolí. Byli to chlapi tvrdí, necitelní a navíc obdaření kouzelnou mocí. Lidem škodili, kde mohli.
V nejprudším létě, když byla pěkná úroda, vycházeli ke studánce na Kozákov a tak dlouho do ní dýchali, až zmrzla. A pak led šlapali a drtili a dolů pod horu na pole sypali. A tak každý rok vždycky velké kroupy ničily lidem úrodu. Vesničané plakali, lomili rukama, ale nic platné. Poradit si nedovedli. Bídu a hlad měli pokaždé, když se železní mužové objevili. A ti se radovali z jejich neštěstí a věřili, že se lidé z kraje vystěhují a oni sami tam budou vládnout.
Až tu jednou jeden chalupník, Matěj Kubáně se jmenoval, dostal nápad. Sám trpěl zlomyslností železných mužů, a proto přemýšlel, jak jejich řádění učinit přítrž. A napadla ho taková věc. Na starý strom u studánky, ze které brali železní muži led, pověsil obraz Matky Boží Radostné. Sám se tam chodil pak denně modlit. A jednou, když klečel před obrazem u studánky, se mu zdálo, že se na něj Matka Boží usmála.
A od těch dob jako když utne, přestala pohroma, přestalo krupobití a mohli železní chlapi do studánky dýchat, jak chtěli, nepovedlo se jim. Studánka nezamrzla, kroupy nebyly, chalupníkům a sedlákům pod Kozákovem se ulevilo. Železní chlapi plni vzteku odtáhli z kraje někam daleko za Železný Brod.
A studánka, která podle obrázku dostala jméno Radostná, od té doby ani v zimě nezamrzá.
Dalších 10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1996
článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!
Vesnička Přepeře leží v mírném údolí a jest obklíčena kol dokola šťavnatými lukami a lesy. Pod nejbližším lesíkem vytryskuje ze země pramen dobré, pitné vody a tvoří studánku zvanou Pteč. K ní docházejí pro vodu i ze vzdálených vesnic, protože jí lid přičítá zázračnou moc. Vypravuje se, že vodou její byla uzdravena neznámá hraběnka, jejíž zámek stál daleko odtud.
Naši předkové, přilnuvše k náboženství husitskému, přecházeli v dobách pozdějších k vyznání luteránskému, jemuž zaručena byla zřízením zemským úplná svoboda. Katoličtí pánové však následujíce příkladu císaře Rudolfa II., nutili často mocí své oddané k svému náboženství, což sice odporovalo zákonu, ale císařským dvorem bylo trpěno. Tím si vysvětlujeme, že katoličtí páni Zajícově z Hasenburka odňali městu Sobotce všecky pozemky za trest, že měšťané přilnuli k husitství. Ale ne všichni páni postupovali tak krutě proti svým poddaným. Vidíme například, že pan Oldřich Felix z Lobkoviců dal r. 1595 obnoviti děkanský chrám sv. Máři Magdaleny v Sobotce „na odvrácení obyvatelstva města od husitského kacířství" a se svou manželkou Annou daroval kostelu drahocennou monstranci, které se až podnes o velikých svátcích při bohoslužbách užívá. Jest celá z čistého stříbra, v gotickém slohu zhotovená, přes 1 metr vysoká a má 5 kg 36 dkg váhy.