Jako oko sevřené víčky údolí leží rybník Vidlák v samém středu Českého ráje. Jako oko, které svá víčka shovívavě přimhuřuje, ukrývajíc za nimi do hlubin času děje a události, kterých byl v dávných dobách němým svědkem. O jedné z nich nám vypráví následující pověst.
Kdykoliv zavítal čert na zem, nikdy to nevěstilo nic dobrého. Jak jen mohl, škodil lidem, a když se octli v tísni, nabízel jim pomocnou ruku. Dobře věděl, že tak snadno získá další duši.
Jednou také zabloudil na Maloskalsko a vystoupil na temeno vranovského bradla. Rozhlížel se po krajině a přemýšlel, jakou by mohl provést čertovinu. Tu ho napadlo, že přenese na hřbetě velký balvan a že jím zatarasí řeku Jizeru. To bude podívaná, až se voda zvedne a lidé se začnou topit! Hned pospíšil do skal, kde vyrval největší ze skalních sloupů. Naložil si jej na záda a vydal se s ním na cestu k Jizeře. Když byl v údolí pod Vranovem, potkal starou babičku. Bylo sice již šero, ale babička se domyslila, kdo to nese takový kus skály a co zlého s ním chce udělat. Uskočila před čertem stranou, pokřižovala se a začala ho zaklínat: "Duchu zlý, nečistý, který jsi přišel škodit lidem, zaklínám tě jménem Božím, aby ses hned vrátil na své místo do pekel." A jak ta pobožná slova dořekla, udělala proti čertu ve vzduchu tři křížky. Čert zařičel bolestí. Shodil balvan s beder na zem a pak se za strašlivého proklínání propadl do pekel.
A skála? Ta zůstala ve vranovském údolí již navždy. Lidé jí říkají Sudka, nebo také Čertova hrobka, či Čertův kámen.
Dalších 10 zastavení v Českém ráji, Jaroslava Velartová, 1996
článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!
Kdysi se usadili v Drábovně pod Kozákovem tři železní muži. Ze svého skalního příbytku hleděli do kraje, a hleděli zlověstně. Stali se postrachem širokého okolí. Byli to chlapi tvrdí, necitelní a navíc obdaření kouzelnou mocí. Lidem škodili, kde mohli.
Vesnička Přepeře leží v mírném údolí a jest obklíčena kol dokola šťavnatými lukami a lesy. Pod nejbližším lesíkem vytryskuje ze země pramen dobré, pitné vody a tvoří studánku zvanou Pteč. K ní docházejí pro vodu i ze vzdálených vesnic, protože jí lid přičítá zázračnou moc. Vypravuje se, že vodou její byla uzdravena neznámá hraběnka, jejíž zámek stál daleko odtud.
Naši předkové, přilnuvše k náboženství husitskému, přecházeli v dobách pozdějších k vyznání luteránskému, jemuž zaručena byla zřízením zemským úplná svoboda. Katoličtí pánové však následujíce příkladu císaře Rudolfa II., nutili často mocí své oddané k svému náboženství, což sice odporovalo zákonu, ale císařským dvorem bylo trpěno. Tím si vysvětlujeme, že katoličtí páni Zajícově z Hasenburka odňali městu Sobotce všecky pozemky za trest, že měšťané přilnuli k husitství. Ale ne všichni páni postupovali tak krutě proti svým poddaným. Vidíme například, že pan Oldřich Felix z Lobkoviců dal r. 1595 obnoviti děkanský chrám sv. Máři Magdaleny v Sobotce „na odvrácení obyvatelstva města od husitského kacířství" a se svou manželkou Annou daroval kostelu drahocennou monstranci, které se až podnes o velikých svátcích při bohoslužbách užívá. Jest celá z čistého stříbra, v gotickém slohu zhotovená, přes 1 metr vysoká a má 5 kg 36 dkg váhy.