Historie
Legendy - Pardubický perník
V jedné vesnici se jménem Přepeře, žil kdysi pernikář. Pekl perníky ještě lepší než v Pardubicích. Tenkrát Pardubice ještě ani perník moc neznali. Ten pernikář se jmenoval Elis. Místo chlévů a seníků měl pece a včelín. Pekl medová srdce, generály na koni, panenky, stromečky, rybičky, kočičky, pejsky i domečky. Některé stáli krejcar, jiné šesták a některé i zlat'ák. Jednou se pernikáři udála příhoda, která se v Přepeřích vypráví dodnes.
Pernikář jako každý rok, šel do okolních měst na trh prodávat perníky, které před poutí upekl. Dobře mu to vynášelo, tak na trhy chodil rád. Až jednou...
Ráno se vyhouplo na nebe sluníčko, které oziamovalo teplý a slunečný den. Pernikář již své zboží vybaloval v Dolním Bousově a při tom prodával prvním příchozím. Zrovna se dohadoval se starostovou ženou jestli je srdce s nápisem „z lásky" za šest krejcarů nebo za deset krejcarů, když zazněly fanfáry. Na náměstí zastavil kočár, zlatem a stříbrem zdobený. Z kočáru s dvěma páry bílých koní a s j edním párem koňů černých, vystoupili hrabě, hraběnka a jejich dcera. Hned se sluhy v patách, se vypravili obhlédnout trh. Až se konečně dostali k našemu pernikáři. Hrabě si nejprve Elisa a jeho výrobky prohlédla ptal se: „Je ten perník medový?" „Ano, pane", odpověděl Elis. „Přejete si nějaké perníky koupit? Vaše dcera, pane, by jistě ráda chtěla tuhle pannu." „Chceš ji Elisabeto?" otázal se hrabě dcery. „Chci všechno", řekla umíněně Elisabeta. A tak hrabě vykoupil skoro celý krám. Nabídl ještě Elisovi, jestli by nechtěl u něho péct na zámku. Elis se chvíli rozvažoval, a pak návrh odmítl. Hrabě mu spočítal všechny výhody, které by u něho na zámku v Pardubicích měl. Ale Elis trval na svém. Co by si bez něho doma počala žena, desetiletý syn Janek a jeho včely. Jak se může obejít chlapec u své milé bez perníkového srdce? A v tomhle okolí žádný jiný pernikář není! A tak se pernikář Elis a hrabě z Pardubic pohádali, že to viděli všichni obyvatelé Dolního Bousova.
Nakonec se dohodli, že Elis se k hraběti odstěhuje do Pardubic s celou svou rodinou a hospodářstvím. Od té doby jsou slavné svými perníky Pardubice a ne Přepeře.
(Pověsti „Jak vznikly Malobratřice a Pardubický perník" napsala a vymyslela bývalá žákyně 7. třídy ZŠ v Mnichově Hradišti Dagmar Semecká nyní ing. Dagmar Pelikovská).
Pověsti - Písně a báje z Českého ráje, Jaroslav Folprecht, 2000
článek převzat z www.cesky-raj.cz - velmi pěkně zpracovaných stránkách o Českém ráji - jejich návštěvu doporučujeme..!
Legendy - O zlé paní z Valečova
V době slávy valečovského hradu se na něm vystřídalo mnoho panstva. Byli to páni dobří a spravedliví, ale také nemilosrdní a krutí ke svým poddaným. K těm druhým, patřila i paní, o které si budeme vypravovat. Bylo to v době, kdy k panství valečovskému patřil také hrádek Chotuc u Křinče. Doby byly nejisté, lapkové sužovali okolí a co chvíli jim padl za kořist nějaký hrad i se vším nastřádaným majetkem. Hradní paní si tedy umínila, že na chotuckém hrádku vybuduje tajnou chodbu, která jí bude zároveň sloužit jako úkryt pro rodinné poklady.
Legendy - O Velíši
V době, kdy Jičínu vládli páni Trčkové, žila na hradě Veliši v tichu a odloučenosti vdova po rytíři s jedinou, velmi sličnou dcerou. Mnozí se ucházeli o její ruku, ale dívka přála mladému Trčkovi, mladíkovi odvážnému a ohnivému. Často dojížděl mladý rytíř na Veliš, a nebylo-li jinak možno, docházel do hradu i tajnou chodbou, která vedla podzemí z hradu až do Jičína.
Legendy - O Troskách
Jako hrozivý obr s pažemi vztyčenými ční na obzoru jičínského kraje zříceniny hradu Trosky. Na dvou ohromných pyramidách byl kdysi vystavěn pevný hrad, sestávající ze dvou částí, jež byly spojeny dvěma dvory. Zvláštní složení hradu a jeho zvláštní podoba byly příčinou, že se o něm vypravovaly různé pověsti.