Jeden rytíř na Hrubé Skále měl syna Kryštofa. Tenkrát všechno křesťanstvo v náboženském nadšení chtělo osvobodit Boží hrob z rukou pohanů. Kdo jen meč unesl, dával se k vojsku, aby ve znamení kříže táhl přes moře do Svaté země - Palestiny. Zvláště rytířské děti pokládaly za svoji povinnost i čest se takové výpravy zúčastnit
Za dávných dob vypadalo okolí Trosek úplně jinak než dnes. Propasti a stráně byly porostlé neproniknutelným pralesem a hluboká údolí byla naplněna vodou, přes kterou byl ke hradu nesnadný přístup. V jednom údolí, zvaném "V hluku", je veliká jeskyně. Skalní útvar má zvenčí podobu ohromné umrlčí hlavy. Vchod do ní připomíná vchod do kostela. Také se jí říká "V kostelíku" a váže se k ní mnoho pověstí, mezi jinými i tato:
Nedaleko silnice ze Sobotky do Mnichova Hradiště, skoro na samých hranicích hejtmanství Jičínského, leží obec Přepeře. Přede vsí kráčíme do značného kopce, na jehož vrcholu křižují se dvě silnice. Kňžovatce té se říká Pyrám.
Lesu Peklo se lidé z okolí Přepeř vyhýbali i po smrti obou bratří. Říkalo se, že jejich zlé duše sídlí v korunách stromů a zabijí každého, kdo se odváží vstoupit do lesa. Jednou poručil hrabě, jemuž les patřil, aby byla část vykácena. Nikdo se však nechtěl té práce odvážit ani za velikou mzdu. Konečně se našel chudý dřevorubec, kterého k tomu dohnala nesnesitelná bída. Doma nemocná žena, osm hladových krků a kde nic, tu nic. Proto když slyšel o veliké odměně, řekl si: "Požádám hraběte, aby mi vyplatil celou mzdu předem, a pak půjdu. Usmrtí-li mne duchové při práci, dostane aspoň žena a děti tolik, že bude po jejich bídě. Život chudého nemá na světě beztoho cenu." Ještě ten den šel k hraběti, ujednal mzdu a chystal se na druhý den do práce.
Za dávných a dávných dob rozkládaly se v okolí hradu Kosti hluboké lesy, v nichž pálili po tehdejším obyčeji uhlíři dříví ve vysokých milířích. Každé rodině přidělena byla část lesa, kde jim bylo povoleno řemeslo své provozovati. V lesích nynějšího Plakánku, který jde od hradu Kosti celkem směrem jižním ke vsi Střehomi, bydlila prý odedávna uhlířská rodina Plakálků. Jeden z nich, jménem Ježek Plakálek, dostal od hraběte Heřmana Černím, majitele panství kosteckého dva lány (114 korce) polí, aby se mohl lépe živiti. Podle této rodiny má prý Plakánek své jméno. (Dle prof. Pekaře „Kniha o Kosti")